První den jsem v podstatě celý strávili ve vlaku a na vlakových nádražích. Nakonec jsme asi o půl šesté večer vystoupili v Krounech (byli jsme ve Žďárských vrších) a ještě ten den ušli asi 15 kiláčků. V noci pak byla úžasná bouřka, nás bylo devět a měli jsem dva stany. Tři jsem chtěli spát pod širákem, ale mě furt nechtěl držet můj provizorní přístřešek z celty, tudíž mi stále teklo na spacák, taxem to ještě s jedním kemošem zabalila. Ovšem když jsem se se spacákem dostala ke stanu (zbytek jako karimatku, boty, větrovku jsem nechala venku pod celtou; baterku jsem pro jistotu ztratila), tak mi napřed nešel otevřít, pak nešel zavřít a pak mi holky řekly, že tam prší a že tam kam si lehám je kaluž vody. V té chvíli na nás taky řvali kluci z druháho stanu, jestli nám tam taky teče...

No, ráno docela vysvitlo sluníčko, takže než zas začalo pršet, taxme všechno usušili a hurá na cestu. Jenže jak jsem řekla, tak bylo docela nechutné počasí (jediné pozitivum bylo to, že jsem našli pole s hráškem) a Tomovi nebylo nijak do skoku a dokonce ani do kroku, (Tom je člověk, kterému se vždycky na nějaké akci něco veselého stane, naposledy - o Velikonocích - jsme pro něj volali záchranku, protože hrál fotbal a nějak blbě sebou seknul na zem :)) tudíž jsme se mrkli akorát na "Kolumbovo vejce" a pak hurá do nejbližší vesnice do hospůdky.
Na Kolumbovu vejci jsem přišla na geniální nápad, a to namazat si své kožené botky (všichni ostatní tam šli v teniskách a Evička si vzala takové geniální boty, které se skládají akorát z podrážek a takových řemínků se suchým zipem. To byly jediné boty které sebou měla a ještě je nazývala horolezeckými. Pravda, že jsem si je půjčila když jsme s klukama prolízali Pivnici - taková rokle, kde je na dně voda - a tam jsem je docela ocenila) nějakým krémem. To se zeptala holek (no, byly jsem tam včetně mě 3) jestli nějaký nemají, a Eva se přiznala že má sebou niveu, takže jsem měla boty namazané niveou. Ovšem účel světí prostředky a docela se osvědčila. Druhý den jsem pak přešla na normální sádlo, ale to pak taky díky smažení lančmítu došlo, takže jsem to zas uzavřela tou niveou.
No, zpátky do hospody. Vašek (náš velekněz salesián - v podstatě toto byl výlet biřmovanců...11.6. se u nás konalo biřmování - já samozřejmě taky - a tak jsme to uzavřeli tady tím mini puťáčkem, kterého se sice zůčastnilo pouhých 9 lidí, zato elita :)) šel zavolat jednomu našemu známému bydlícímu kousek odtamtud jestli by Toma nemohl odvézt někam na autobus nebo na vlak, a taky se pozeptat a porozhlídnout kde by se dalo spát, protože pořád pršelo.
No, dozvěděl se o jakémsi převisu v Toulovcových maštalích, kam se prý vleze docela dost lidí, taxe tam šli ještě s Vojtou podívat. Nazpátek dorazili naprosto nadšení a tak jsem se za docela rychlého stmívání vydali na cestu do maštalí. Úspěšně jsme skoro všichni popadali (a tím pádem se pořádně zabahnili) při sestupu, ale pak už to šlo a tak jsme téměř za úplné tmy dorazili pod převis. Jenže nebyla pitná voda, a tak nás tam pět zůstalo a tři kluci se vydali k Mojžíšově studánce o které nevěděli kde je. Sebou měli dvě dosvítávající baterky a asi 8 flašek na vodu. W (W = velekněz Václav) jim řek, že pokud to do čtvrt hodiny nenajdou, tak ať se na to vybodnou a vrátí se zpátky. Za hodinu po nich nebylo ani vidu a až na občasné zvuky "umírající žirafy" (pokud se na čundru někdo ztratil, přivolával se zvuky umírající žirafy - zní to asi tak, že řveš co nejhlasitěji UA UA - původ: Městečko South Park, peklo na zemi) ani slechu. Za hodinu a půl se kdesi pod námi objevily záblesky baterky a tak jsme se zase šťasně shledali. Mimochodem ten den jsem ušli asi 7 kilometrů :))

No nic, další den už jsem zvládli kiláčků 15.
Prošli jsme Budislaví, Svatou Kateřinou a ubytovali se kousek za Borovou. Mezi tím, jsme stihli pořídně prolézt ty Toulovcovy maštale, Eva s Kateřinou se ztratit, potkat 2 lamy, strašně zmoknout, odolávat hejnu much a natrhat si další zásobu hrášku.
Tuto noc kluci o5 kluci spali pod širákem, a my holky s W jsme se ubytovali na verandě nějaké chaty. Tam jsme se ovšem ubytovali přímo nad vosím hnízdem, které bylo ve spáře v betonové podlaze, a tak bylo taky docela veselo. Eva chytla žihadlo jedno, já dvě. Jedno do boku, protože jsem měla volné tričko a druhé do lokte, protože mi jedna nebo dvě vosy vletěly do rukávu.

Ráno jsme vstali nekřesťansky brzo a to v sedm, a hurá na cestu, protože jsme měli být ve tři odpoledne ve Fryšavě (což je přes Čtyři palice a Devět skal, tudíž nejvyšší body co tam vůbec jsou 20 - 22 kiláčků).
Na čtyři palice jsme se s holkama svezly tak dva kiláky na žebřiňáku, a kluci pak ve vlaku tvrdili, že to byla nejdelší vzdálenost, co jsme za tak krátkou dobu urazili…
Čtyři palice jsem jakž takž zvládli a pokračovali směr 9 skal, kam jsme dorazlili asi o půl hoďky dřív než Orlíci, jelikož se Pavlovi urval šrák na krosně.
Do té Fryšavy jsme to téměř stihli, přišli jsme asi o čtvrt hoďky později, což docela ujde. Zdrželi jsme se asi tak do třičtvrtě na šest a hurá do Nového města na vlak. Jak jsme kdesi pak zjistili, vlak jel 19:21 a další 19:23 (docela vtipné) a my jsme před sebou měli jetě 7,5 kiláku. W a holky tudíž vyrazili děsivým tempem a my zbytek jsem se na to vybodli, říkali jsme si že stany máme, mapu taky, zásoby taky... No, asi po pěti minutách se holkám podařilo stopnou taxík (na té cestě byl provoz 1 auto/1 hodina) a my pomaličku došli k jakési hospodě na rozcestí, kde byla i autobusová zastávka. Drahoušci s vydali zjistit jak to vypadá. Po asi deseti minutách vynalezli že nám autobus ujel asi před třema minutama a v té chvíli se bus objevil v zatáčce.
Takže čundr v podstatě skončil docela dobře, pač jsem se všichni šťastně shledali ve vlaku a Slovenskou strelou dojeli až do Brna na 1.nástupiště, kolej 1…
A tak no...