17:58 - Jsem doma a mám depku. Za chvíli jedu na popravu. Martin měl pravdu. My tam umřeme a náš hrob se stane turistickou atrakcí.
19:05 - Zatímco my jsme netradičně dorazili včas, vlak i Honza mají zpoždění.
21:25 - BRATISLAVA: Jeník začal na Bratislavskej hlavnej stanici mluvit slovensky a vzhledem k tomu, že sebou táhne ukrajinskou konverzaci, jsem zvědavá, jak na nás bude mluvit v Čopu. Kromě toho taky zapomněl doma lejstro, kde má napsáno kolik peněz komu za co vyměňoval.
21:54 - S Jeníkem jsme peníze úspěšně rozpočítali, ale zato s Martinem jsme zjistili, že máme asi staré dolary, které nám taky třeba nebudou chtít vzít.
22:28 - Velké pozdvižení, Jeník ztratil své nové péro.
22:35 - Martin se inteligentně na vodě spálil a teď se mu loupe kůže a hrozně ho to lechtá, tak mě nutí, abych ho nepřetržitě škrábala na zádech.
0:12 - Nastoupili jsme do správného vlaku. Máme spolunocležníka Ťovajze s velkým množstvím vína. Je ovšem nutno dodat slovy klasika (Horníčka), že je snazší narvat spací kupé do našich krosen, než narvat naše krosny do spacího kupé. Na druhou stranu ale také nutno vyjádřit obdiv nad zásobeností WC: zámek, papír, voda, ubrousky.
Konec vlakpárty. Ležím na nejvyšší posteli a jestli nespadnu dolů, tak chcípnu vedrem.

5:09 - Myslím, že za vylezení a slezení z výšin mého lůžka by se nemusel stydět ani spiderman.
Je fajn když vlak jede, protože není slyšet chrápání mých spolunocležníků. Ťovajz, jak se v noci družil s jinými kupé, ztratil svoji koštovačku a tak bude taky muset pít z flašky jako my obyčejní smrtelníci.
6:24 - KOŠICE: Ťovajzova koštovačka byla nalezena na chodbě položena na okně. Podařilo se nám všem vystoupit a čekáme na další vlak směr Čop. Kromě toho, jak mě bolí v krku, mám ještě v puse sedřené patro, na což je úplně nejlepší ta suchá bageta, kterou jsme si koupili v jenom z nádražních bufáčů.
7:15 - Již jsme (snad všichni) vyjeli z Košic a za tři hodiny bychom již měli být v USSR.
Martin si ještě pořád myslí že umřeme. Já taky, ale na otravu alkoholem.
9:31 - ČOP: Přejezd hranic jsem úspěšně prospala. Stojíme v Čopu a pustili na nás do vlaku psa. Naštěstí tady všichni jen chlastaj, takže jsme touto kontrolou prošli bez problémů. Mám ale obavy, jak projdou Jeník s Martinem se svými fotkami v pase.
POSOUVÁME ČAS O HOĎKU DOPŘEDU
10:34 - Vzali nám pasy. Ťovajz musel sundat brejle, Jeník se bude muset pravděpodobně oholit a Martin zhubnout 9 kilo.
11:06 - Jeník a cizí cestující odvedeni k výslechu.
11:08 - My už jdeme taky.
11:32 - Na druhý pokus se mi podařilo vyplnit nějaký nutný formulář.
Myslím, že nás tu někde zavřou, pustí až za týden, nacpou nás do vlau směr Košice a do ruky každému dají papír s textem, který se budeme muset naučit a doma odříkávat, jako zážitky z cest, přátelům a známým. A když ne, tak si nás najdou.
12:11 - Již je jasné, že tak dlouho jsme čekali kvůli Martinovi, jelikož když si nás paní ukrajinská pohraničnice prohlížela a porovnávala s fotkami v pasu, tak Martinovi po dlouhém srovnávání řekla "Mártin, to nejstě vy". Pak se ho ještě ptala kolik je mu let a pak jí ještě vysvětloval, že ta fotka je stará 9 let. Dobře to dopadlo.
12:50 - Už vím, jak vypadaly vlaky za Rakouska-Uherska. Na oknech záclonky a šlahouny umělých květin, na zemi koberce (přikryté prostěradly, aby se neochodily). Kromě toho 2 zamčené záchody a vitrínka s vystavenými pivy a buráky. Dlíme ve spacích vozech (4 postele) a Martin, dosud neznalý jazyka) mě nutí, abych mu koupila pivo.
13:50 - Paní průvodčí nás, kvůli klimatizaci, přinutila zavřít všechna otevřená okna (navíc ještě pořádně zatáhla záclonky), takže je tu nedýchatelno. Jeník to nevydržel, a šel si do sousedního slovenského vagónu koupit dva Zlaté bažanty.
14:26 - Opět jsme zkontrolovali mapy a plán cesty. Vzhledem k promile alkoholu v krvi některých spoluturistů už se tolik neobávám výstupu na Plaj.
15:38 - VOLOVEC: Absolvovali jsme nákup (chleba, hořčice, ...) z čehož byla největší položka Martinův nový zubní kartáček Oral-B za 13 hřiven
Plaj je nebezpečně blízko...a taky vysoko. Blíží se můj konec.
16:45 - Ztratil se nám jeden člen. Dědek (nikoli věkem, ale přízviskem) se pro něj vrací. Ležím pod kopcem a nevím, jestli se někdy zvedenem. S Martinem trochu pochybujeme, že jsme na Ukrajině. Krajina stejná jak u nás a lidi místo na "zdravstvujtě" reagujou radši na "dobrý den".
17:38 - Štěpán nám zprovoznil roaming, takže můžeme zase komunikovat se světem.
Razíme na Everest.
18:30 - Dědek je drzej a má moc energie, kterou si vybíjí tím, že po nás schvácených háže kudlibabky a šišky. Už nás téměř zahalujou mraky a my jsme ještě skoro "pod kopcem"
20:05 - Úplně dole jsme byli jedna skupina, teď jsme skupiny 4:
1) akční skupina, která vybrala tu nejstrmější cestu místo serpentýn, protože "tam budeme dřív"
2) Dědek
3) totálně schvácení Martin, Jeník, Joža a já
4) Mirek s Ťovajzem, ktří jsou za námi a pod námi, neznámo kde
21:48 - Před půl hodinou jsme konečně dorazili tam, kde ostatní dlí už několik hodin. Máme postavený stan na neskutečně nerovném povrchu a vaříme jídlo.
22:48 - Večeře byla dobrá a hlavně jedlá. Už ani skoro nemám depku.

9:42 - Proč vstáváme v 8 když je neděle?!
Objevila jsem vodu a jsem zvědavá, jak všechny ty krámy narvu do krosny.
10:50 - Již máme sbalený stan (jako předposlední před Jeníkem). Taky se objevil Mirek. Sice na jiné straně než bylo předpokládáno, ale i tak je to fajn.
11:20 - No tak ještě víc fajn by bylo, kdyby Mirkovi v noci neprobrali krosnu a nesebrali mu z ní peníze a flašku slivovice.
13:05 - Prý jsme ušli tři kiláky. Martin podotkl, že (vzhledem k vynaložené námaze) to je teda kurevsky málo.
Rozhodli jsme se dát si svačinku a ulítl nám sáček od chleba a skončil někde v hlubinách údolí :(
14:55 - Mám namožené rameno. Vyplazili jsme se do kopce, abychom teď zase sešli dolů a zas nahoru. Konkrétně jde o horu Maguru, ale mezitím je to ještě několikrát nahoru a dolů.
19:14 - Skupina #1 inteligentně sešla z cesty někam do háje, takže jsme (normálně pěšinou, teď potokem) obešli Maguru a s Martinem se ubytovali na polní cestě. Mladý Hans se pro nás vydal od salaše kde tábořili (asi kilometr pod námi), a sdělil nám, že to co jsme nevěděli jestli jsou oni, jsou oni. Jeník s Mirkem se odebrali do základního tábora a my sami samotincí dlíme tady.
ZKURVENÁ NĚDĚLE KOLEM OSMÉ - Nechápu jak jsem si včera mohla myslet že mám depku a že další večer už bude v pohodě.
Najedli jsme se dvou konzerv fazolí s párkem a už vaříme druhý čaj. Na své ne moc suché nožky jsem si vtipně oblékla teplé ponožky, ktré teď musím sušit na deklíku ešusu, ve kterém vaříme vodu na čaj.
Martin napřed vylil špinavou vodu na stan zevnitř a pak zjistil, že má mokrý spacák. Taky nám kape voda dovnitř do stanu. Už mě skoro nebolí uzliny, ale zato mám pořád namožené rameno a dva puchýře na pravém chodidle.
20:19 - Martin praktikuje novou variantu ruského stylu pití čaje. Na dně lžíce má přilepený cukr a nabírá jí neoslazený čaj z ešusu.
21:30 - Můžu jít na záchod. Po asi pěti hodinách přestalo pršet.

11:15 - Při hledání pramene jsme si zašli asi tak kilometr do kopce. Nikdy by mě nenapadlo, že budu běhat bosky po ukrajinských horách. Doporučuju, je to skvělá chodidelní masáž.
PRAVDĚPODOBNĚ PŘED POLEDNEM - Vzhledem k tomu, že jsme na rozdíl od ostatních vstávali až v deset, jsme s odchodem poněkud pozadu. Už kolem nás prošel i Mirek. Ostatní na něj čekají na dalším kopci. My už máme sbalený stan a krosny a v podstatě skoro můžeme vyrazit...v mokrých botách.
13:40 - Oběd. Usadili jsme se ve slunéčkovišti sedmitečném a slunéčka na nás neustále pořádají hromadné nálety. Jeníkovi naskákaly puchýře a možná se vleze do mojí košile. Taky musím konstatovat, že ta štangle salámu co sebou táhnu přichází ohromně vhod.
14:09 - O tom, že patřím mezi nejslabší členy výpravy svědčí i to, že mi Hans navrhl, že mi Hans junior vezme něco těžkého. Vzhledem k tomu, že on by ani tak nešel pomaleji a já rychleji, jsem s díky odmítla.
Skupina #1 již vyráží.
14:25 - Berušky mě teda pěkně serou. Jsou úplně všude! Ale dobrá zrpáva: Hans s Jožou mě ujistili, že nejsem jediná, kdo je špinavý jak prase. Taky jsem zvědavá, jaký účinek na nás sbude mít ta voda co jsme dneska nabrali.
15:58 - Utekli jsme jednomu dešti a vypadá to, že jdeme do dalšího. Potkali jsme prvního z mnoha místních sběračů borůvek, který nám řekl kam máme jít a kde je voda.
19:42 - Deset minut. DESET MINUT a nemuseli jsme stát půl hodiny v dešti a čekat až někdy přestane. Joža pak přišel s návrhem, že zespodu své provlhlé krosny vytáhne obrigelit a zatímco někdo ho bude držet, někdo jiný pod ním bude stavět stan. Vzhledem k tomu, že nikdo se nehlásil být průkopníkem, tak Martin v cukuletu vybalil náš stan a jal se ho s Hansem juniorem stavět. Sotva ho dostavili, přestalo skoro pršet a tak se ostatní vrhli na stavění stanů svých. Skupina #1 (která se zabydlela ještě něž začalo pršet) se odvážila vylézt ven a přihlížet jak nám to jde.
Z obrigelitu byla za pomocí několika keřů a hůlek postavena kuřárna, kterou jsem, zatímco Martin vařil, hned otestovala.
20:05 - Prší a Skupina #1 se jala dělat ohneň.
20:24 - Prší.
20:26 - Prší. Jdu si po několika dnech rozčesat vlasy a podívat se do zrcátka.
20:43 - Prší. Vlasy jsou nerozčesatelné, a tak jsem to vyřešila jednoduchým, elegantním, praktickým účesem.
22:11 - Martin už skoro hodinu spal, ale když jsem se rozhodla jít do větru, deště a hlavně mokré vysoké trávy na záchod, tak se probudil a rozhodl se, že má chuť na párečky s výtečnou místní hořčicí. Takže se nejde spát, ale vařit.
22:45 - Jak měl Martin před půhodinou obrovitánskej hlad, tak druhý párek nakonec zůstane nastražen v ešusu u vchodu pro nevítané návštěvníky. To ale není všechno, teď je nutno uvařit čaj!
Jestli jsme si včera a předevčírem mysleli že spíme na nerovném povrchu, tak dneska se to pod naším stanem dá přirovnat k Jeseníkům. Skupina #1 stále u ohně. Nechápu, jak můžou chodit tak pozdě spát, tak brzo vstávat a přes den se tak hnát. Já na to prostě nemám energii.

9:53 - Venku je hrozná mlha. Jsem zvědavá, kde skončíme dneska. O suchých botách si můžeme nechat zdát.
9:59 - Joža přišel za skupinou #1 s návrhem ať na nás nečekají, že se za dva dny sejdem v jakési kolibě. Já jsem pro.
12:30 - 20 minut jsme s Hansem a se Staňkou rozdělávali oheň na spálení odpadků, než někoho napadlo to podpálit lihovou kostkou.
V 11 hodin nás opustila skupina #1 a my už začínáme taky balit. Kromě toho taky začíná pršet.
12:40 - Kruci, my snad fakt někam jdeme.
14:35 - Odpočinek nad vesnicí Tjoška. Sraz se skupinou #1 je v Mežhorji v hospodě nejbližší kostelu. Původní plán byl sejít do Tjošky a odtud najmutým povozem do Mežhorje. Nakonec prý objevili cestu rovnou tam, takže jdeme pěšmo.
15:44 - Dlíme nad a před vesnicí jménem Lozjanskij. Krutě nabyté výšky jsme slezli do údolí a najali se desetiletého průvodce. Takže žádné obcházení po cestě, ale zkratky přes kopce.
16:30 - Přestávka na jídlo v Lucevckiji. Přišla nás navštívit místní kočka a od Hanze juniora vyžebrala trochu nutely. Zjistila jsem, že ten sýr který jsme koupili ve Volovci, který jsem nechtěla jíst a kterého máme poslední pidikousek je hrozně dobrý. Taky je hrozná zima a nebe plné dešťových mraků.
NEVÍM KDY - Do Mežhorje 7 kiláků a nikde prý ani kapka beznínu, neboť se bude zdražovat. Prý nejezdí ani autobusy.
Jožo si s dovolením vyfotil místní babičku u její chalupy a pak si opsal adresu, že jí to pošle.
17:50 - Prší a čekáme s místními na autobus. Máme štěstí, že přijel, protože ve dvě odpoledne ne.
17:55 - Jedem v autobuse. Stálo to stejně, kolik jsme dali průvodci za ukázání cesty. A to nám ani nevzal zavazadla.
18:30 - V autobuse jsme byli nejšpinavější a nejvíc jsme smrděli, protože ostatní cestující se vezli na nějakou místní společenskou zábavu. Skupina #1 na nás čekala v obchodě s posezním, kde teď dlíme, páč venku už neprší, ale leje.
S Marťáskem jsme si koupili čtyři jogurty, dva pomeranče a vanilkovou colu. Fascinuje mě, že do České republiky tato americká vymoženost ještě nedorazila, ale v Mežhorji zabírá čtvrtinu lednice.
18:53 - Aha, tak z místní společenské zábavy se vyklubala svatba.
Mě je pod střechou tak dobře! Asi budem spát v hotelu.
19:22 - BUDEM SPÁT POD STŘECHOU!
20:33 - Již jsme ubytováni. Ve dvoulůžkovém pokoji 4x4 metry spíme 4 lidi. Mirek spí v pokoji sám, protože hrozně chrápe. Teď ovšem sedíme všichni dole ve společenské místnosti a vyvolení se domlouvají na zítřek.
22:21 - Výlet do hospody s točeným pivem byl docela veselý, protože jsme žádnou nenašli. Zato jsme potkali dva baňkomaty a hlavně skvělou, plně naloženou sanitku, o které Martin prohlásil, že kdyby pro něj přijela, tak by šel radši pěšky, jelikož než kolem nás zvládla projet, tak jí asi třikrát chcípl motor.
Šli jme se tedy najíst nahoru do pokoje a museli se spokojit s chlebem s paštikou a salámem, protože nějak není moc kde vařit.
Dole ve společenské místnosti posedává už jen torzo výpravy a musí popíjet lahváče. Já jsem si jako správný alternativec dala broskvový džus.
Hrozně mě bolej nohy a ještě víc se těším na sprchu.

8:38 - Doufám, že tak brzo vstáváme jen proto, abychom brzo dojeli do Siniviru, brzo prohlídli muzeum a šli zas brzo spát.
9:42 - Stojíme u "magazínu" u kterého jsme včera seděli a čekáme na autobus. Všichni kromě mě kouří, jí, nebo pijou pivo. Pravděpodobně bude muset někdo schopný zajít na nádraží nějaký odvoz obědnat, nebo se v životě do toho Siniviru nedostanem.
9:51 - Paní prodavačka musí mít ze mě a z Martina hroznou radost, protože tam chodíme nakupovat po jedné věci.
11:03 - Daniela s Jožou nám domluvili (kurevsky drahý) odvoz dvěma autama směr Koliba. Takže tady teď sedíme, popíjíme pivo, ohýnek hoří a čekáme na šašlik.
11:35 - Koliba má regulérní zabezpečovací systém! Akorát nevím, jestli teď funguje, protože nejede elektrika.
11:49 - Mňam. Už máme na stole talířky, vidličky, salátek, chlebík, kečup a masíčko už je skoro hotové.
13:00 - Razíme do vorařského muzea 7 kiláků odsud. Prší.
15:05 - Chromajzlíci (já, Martin, Jeník) + Jože byli tak pozadu, až jsme si stopli náklaďák a nechali se odvézt až k muzeu. Kluci jeli na korbě a mě řidič přinutil jet v kabině. Obojí byl každopádně zážitek.
V muzeu jsme potkali skupinu (českých) aktivců, kteří tu jsou na kole. Na druhou stranu zas nemusejí šplhat po horách.
17:30 - Neskutečně mě bolí nohy a nemají tu (v Kolibě) žádný džus kromě rajčatového. Zato už zas jede elektrika. Mirek, který tu s Dědkem zůstal hlídat krosny, říká, že ve čtyři hodiny proběhl před Kolibou konkurz na náš zítřejší odvoz do Koločavy, při kterém byli hlídači upláceni masem a kořalkou. Každopádně po návratu z túry jsme si dali boršč a těstoviny s nějakým masem, na kterémžto byla nejlepší rajčatová příloha.
18:39 - V účetnictví mi chybí 11 hřiven. To ale není nic proti Jéňovi, který zjistil že už má jen dvacku a tak se na něj uspořádala veřejná sbírka.
20:09 - Odhodlala jsem se jít na záchod a našla Mirka zaklíněného ve dveřích kadibudky jak nemůže ven. Jak se mi předtím chtělo spát, tak tohle mě, ještě s horkou čokoládou, dokonale probudilo.
Martin umí asi deset místních slov, ale to mu nebrání, aby na mě již dvě hodiny nemluvil rusko-ukrajinsky. Kromě toho nás ještě začal poučovat o ruském a ukrajinském přízvuku.
20:42 - Jeník zahájil Schůzu.
21:10 - Joža s Danielou se dali do tance přidali se k nim i oba Hanzovi. Taky přestalo pršet a prý se někde v dáli trhají mraky.
21:25 - Oni mě přinutili tančit!
23:19 - S Martinem a Hanzem juniorem jsme se odebrali do příbytku našeho hostitele, který má jedinou nevýhodu, a to je absence záchoda. Zbytek zůstal v Kolibě, z čehož měly, alespoň podle výrazu tváře, paní hostinské ohromnou radost. Děsím se toho, až sem přijdou.

9:00 - Oprávněně. Dělali v noci pěknej bordel.
Nevím který odborník včera sliboval pěkné počasí a že "už se trhaj mraky", ale venku to tak rozhodně nevypadá. Zatím ale alespoň neprší.
9:15 - Tak ukrajinská kadibudka je zážitek přebíjející všechno ostatní.
9:45 - Odjezd přesunut z 10:00 na 11:00. Omlouvám se původci předpovědi. Mraky se trhají a někdy je i vidět slunce.
10:36 - Opustili jsme naše ubytovatele směr Koliba, kde už zas začali točit pivo.
12:08 - Dorazili jsme (1. várka) do Koločavy a byli vyloženi u pomníku Ivana Olbrachta - klasika české literatury. Usadili jsme se u nejbližšího obchodu a u stánku nakoupili zeleninu. Taky mám konečně na sobě zas jednou relativně čisté tričko.
Právě dorazila 2. várka. Doufám, že dneska nikam moc nemusíme chodit. Řidiči, který nás sem vezl je 15 let, ale vzhledem k podmínkám to zvládl velice dobře.
13:10 - Všichni chtěj, abych tohle vyvěsila na net a mám přezdívku Ševčíková, podle Tarase Hryhoroviče Ševčenka, nejvýznamnějšího představitele ukrajinského národního obrození a zakladatele novodobé ukrajinské literatury a spisovného jazyka. (Když uz jsme u těch přezdívek, Joža už není obyčejný Joža, ale Serjoža). Všichni pojídají taraňky (sušené ryby co strašně, ale strašně smrdí). My s Martinem jsme si místo toho koupili chleba a slovenský pomerančový sirup. Musím si zapálit, abych tím přebila smrad z těch ryb. Už půl hodiny je žhavým tématem, jak si Radek málem koupil nealkoholické pivo.
Daniela s Hanzem podnikli výlet k Natálce a domluvili nám na zítra odvoz do Volovce a taky nocleh z pátku na sobotu u Natálky v hospodě nebo ve školní tělocvičně.
Myslím, že bychom měli co nejdřív vypadnout, protože se sem začínají stahovat místní obyvatelé, a taky paní prodavařka vylezla z krámu před kterým táboříme a pronesla, že buďto máme něco kupovat, nebo jít jinam.
15:08 - CESTA K PŘEHRADĚ: Potkali jsme jednoho českého kolistu a dva čecho-ukrajince. Z avizovaného pramene vody se vyklubala ukrajinská slanica, ke které se dá dostat jen přes řeku po visacím mostě.
16:50 - Stalo se něco neuvěřitelného. S Martinem jsme v 1. skupině a ta druhá stále není v dohledu. Ještě asi tři kiláky a možná máme kde spát. Taky konečně víme, jaký je v ukrajinském jazyce rozdíl mezi borůvkama (jafony) a jahodama (jahody).
18:00 - Prší.
Prší a my s Martinem máme jako první postavený stan! Teda ještě Daniela s Tomem, ale to nevadí, protože jsme jim vyfoukli před nosem krásný rovný plac. To ovšem zas nemusí moc vadit jim, protože náš krásný rovný plac je na skále, na které je jen asi centrimetrová vrstva hlíny, tudíž není kam zarazit kolíky na upevnění tropika. Jinak jsme teda skoro u přehrady, asi 150 kilometrů za Koločavou, kam se zase zítra vracíme.
18:23 - Prší. Vaříme těstoviny a jsem zvědavá kdo z nich půjde ven slít vodu.
18:51 - Máme plný ešus jídla a venku na minutu přestalo pršet. Ze strážního domku nad táborem u silnice se stala společenská místnost a je od tama slyšet zpěv.
20:20 - Prší. Ať si s Martinem lehneme ve stanu jakýmkoliv směrem, vždycky máme hlavu z kopce. Chce se mi spát, ale skupina #1 rozdělala oheň u kterého teď skoro všichni sedí a hrozně nahlas se baví.
20:44 - Neskutečně leje. Až tak, že se zpívající komando muselo odebrat pod strom, i když ani to je neodradilo od zpěvu. Repertoár tvoří písně z muzikálu Balada pro banditu. Plíce by jim mohl závidět i Pavarotti.
20:57 - Padaj kroupy. Z pod stromu se ještě před chvílí ozývalo "Ráchel, žízeň mě zmáhá. Teď není díky venkovním podmínkám slyšet nic.
21:27 - Kape nám do stanu (protože jsem kvůli vaření otevřela okýnka, a podle Martina tuto polovinu špatně postavila), takže budu spát hlavou dolů víc, než jsem původně chtěla. Venku je již zcela vylidněno a tábořiště se proměnilo v jedno velké bahnité jezero s malými ostrůvky.
21:57 - Radek se Staňkou byli nuceni provést akci "kulový blesk" a přestěhovat svůj stan z jezera na nějakou relativní souš.
0:10 - Vousáči mě hrozně serou, protože už přes dvě hodiny tu vyjou na lesy a mě se chce strašně spát.

9:15 - Ježkovy zraky oni už zas zpívaj!
11:36 - Svítí sluníčko a náš stan, jako jediný, je ve stínu, takže neschne. Po táboře chodí kráva. Taky je významný den, protože jsem si rozčesala vlasy. Krávě se zalíbil Ťovajzův stan, což je zdrojem obveselení celého tábora, nikoli však Ťovajze.
13:05 - Jsem na sebe nesmírně hrdá, jelikož se mi podařilo samotné sbalit celý stan. Jéňa se Stáňou jdou dát mravencům starý chleba a vzhledem k tomu, že je tu mravenišť několik, bojí se, aby nějaké nevynechali a nerozpoutail tak mravenčí válku.
15:06 - Tvoříme s Martinem předvoj skupiny #1. Problém je v tom, že já jsem u visacího mostu a Martin už nejspíš v Koločavě. Vypadá to, že zas bude pršet.
15:30 - Dlíme s Martinem před Koločavou u řeky a společnost nám dělá několik místních výrostků chytajících ryby. To rozbité sklo všude kolem břehu je fakt super věc.
15:59 - Skupiny #1 a #2 stále v nedohlednu. Zajímalo by mě, jak dopadlo to jejich plánované brodění přes řeku, aby nemuseli jít po silnici.
16:30 - Skupiny stále nikde. Jdeme do vesnice do obchodu a do muzea.
NEVÍM KDY - Prší. S Martinem sedíme v zákrytu na schodech od školy a zbytek ještě pořád nikde. Pěkně nás natáhl zelinář, když si za 2 červivý jabka a 4 rajčata řekl 2 hřivny.
17:41 - U NATÁLKY V HOSPODĚ: My jsme nezmokli a zbytek jo! Označili nás dva za skupinu 0' (nula s čarou)
18:54 - Staňka se rozhodla dělat výběrčí peněz za nocleh a odvoz do Volovce. A aby to bylo jednodušší (a taky protože už nemá hřivny), tak se rozhodla to zaplatit v dolarech. A protože neměli ani s Hansem dohromady tolik dolarů, tak přepočítávali, když zaplatili 40 dolarů s kurzem 1:5,20, tak kolik musí ještě doplatit hřiven.
19:01 - Hans nám koupil litr a půl vína a razíme na hřbitov českých četníků.
20:50 - Hřbitov českých četníků je jiný hřbitov než ten na kterém jsme byli. Nicméně máme vyfocený údajný hrob Nikoly Šuhaje, o kterém si ale nejsme úplně jisti že to je jeho, protože na kříži je napsané jiné jméno.
Taky jsem objevila záchod číslo 2, který není jen díra v zemi a dá se o něm říct, že to je velice luxusní kadibudka.
Z vína se vyklubalo domácí borůvkové čučo.
21:11 - Na jídlo jsme dostali kukuřičnou kaši s brynzou. Opačná strana stolu (Radek, Josef, ...) okamžitě zorganizovali akci maso, což spočívalo v tom, že někdo zašel nahoru do krosny pro uzené, cibuli a časnek. Hans junior kaši odmítl jíst a Daniela se chlubila tím, že už měla v jiné hospodě tortellini s masem.
21:44 - Jeník, Ťovajz, Mirek a teď my sedíme ve vedlejší hospodě s točeným pivem. První tři jmenovaní již vypadají jako štamgasti. V hospodě mají telefonní budku.
22:55 - Štamgasti se rozčilujou nad komunistou Olbrachtem a nad Natálkou a její hospodou s teplýma lahváčema.
23:33 - Debata se přenesla od Natálky přes podnikání a tržní ekonominu až k tunelování. Už hovoří jen Jeník s Martinem, Mirek šel radši na záchod a Ťovajz do toho jen sem tam na Martina zařve že je debil.
1:30 - U NATÁLKY V HOSPODĚ: Spory zapomenuty. Rozjeli jsme tu ukrajinskou diskotéku a zájezd z Klatov jen závistivě kouká jak paříme.
2:10 - Všichni buď spí, vypadaj chcíple nebo opile.

8:00 - Nevidím důvod pro to, proč hodinu před odjezdem sedět v hospodě, když můžu ještě třičtvrtě hodiny spát.
8:20 - Ti kokrhající kohouti mě pěkně serou.
8:45 - Už vstávám, ale kohouti mě svou aktivitou serou pořád.
12:55 - Zhlédli jsme muzeum Ivana Olbrachta, přežili dvouhodinovou cestu v autobuse a hlavně teď udělali tržbu ve Volovci na nádraží za skoro 80 hřiven.
15:00 - Přestup v Mukačevu. Dědek nám nemůže vrátit peníze, jelikož je všechny utratil za vodku. Nastoupili jsme, na místní poměry, do velice luxusního vlaku, což byl impuls pro paní úprůvodčí aby na nás začala řvát cosi v cizím jazyce. Začíná mě bolet zub, je čas na návrat domů.
17:16 - ČOP: Podnikli jsme hromadný nájezd na trafiku a utratili všechno co jsme měli. Hans neví co dělat se dvěma půllitry rumu, protože je rozhodně nechce brát zpátky.
18:03 - Máme: 1 kartón Prima lux, 6 různých krabiček jiných značek, 7 flašek vína, 2 půllitry vodky, 1 hořčici, 1 kečup, 5 druhů sýra, 4 čokolády a asi kilo bonbónů. Zbyly nám 2 hřivny...tak akorát na půllitr vanilkové coly.
19:03 - Opět čekáme v Čopu na nádraží na odbavení. Hrozně doufám, že si mě tu s mým nákladem v krosně nenechají.
19:08 - Paní průvodčí se rozhodla, že musíme ještě zaplatit celkem 25 hřiven za orazítkování lístků na vlak. Problém je v tom, že už žádné hřivny nemáme.
Zachránili nás Lenka s Jirkou, kteří, narozdíl od ostatních všechno zběsile neutratili.
19:36 - Stal se zázrak! Všichni jsme prošli pasovou kontrolou (nekontrolovali obsah krosen) a sedíme ve vlaku.
19:51 - Nejzadnější kupé bylo nuceno se evakuovat jinam, protože se průvodčí rozhodl, že to je jeho kupé.
20:03 - Zastavujeme 50 metrů za ukrajinsko-slovenskou hranicí. Vrátí nás?
20:36 - 50ti minutová přestávka v Čierne nad Tisou. Udělali jsme si s Marťáskem piknik na nástupišti, ale než jsme se stačili vyfotit, tak jsme museli kvůli pasové kontrole zpátky do vlaku. Napřed nás zkontrolovali a orazítkovali, pak prohledali vršek vlaku jestli nepřevážíme Ukrajince a ve finále se ptali co vezeme domů. Své čtyři litry vína jsem úspěšně zamlčela, a to především proto, že se ptali všech dohromady a tak jsme nechali mluvit mluvčího Špačka.
POSOUVÁME ČAS O HOĎKU DOZADU
21:50 - Valaši zjistili, že ani Jeník, ani oni nemají jejich lístky na vlak.
22:13 - My bydlíme! Sice jen na 9 hodin, ale bydlíme.
22:38 - Podnikli jsme hromadný výlet do jídelního vozu, ale mají zavřeno. Vzhledem k tomu, že jsme si nechali na hodinu zamčít naše kupé, dlíme tady.
22:44 - A úspěšně. Po deseti minutách jídelní vůz otevřen. Nemají točené pivo, zato mají posledních 5 porcí párků a guláš z konzervy.
23:51 - Nějaký nemilý průvodčí nás velice nevybíravě vyhodil z kouřící siesty v 1. třídě, kterou jsme procházeli. Zato se nám s Martinem podařilo udělat ze tří postelí dvě.

6:30 - Pan průvodčí nám přinesl objednaný čaj.
7:08 - Nevím, kde se ve mě vzal zvyk nabrat nebo koupit litr a půl vody, který je nakonec naprosto nevyužit. Doufám, že mi to nezůstane.