SVATÁ HORA 99'

(letní prázdniny 17.8. - 21.8. 1999)

ÚTERÝ 17.srpen
Někdy brzo ráno (už radši ani nevím kdy) jsme měli s děckama sraz na vlakovým nádraží. To by bylo celkem fajn, jenže problém byl v tom, že jsem tam nikoho neznala. Nebo jsem si to alespoň myslela. Jen co jsem tam přišla už jsem si uvědomila že od vidění znám Františka (on mě zase znal od Jitky) a na Petra Horáčka že taky nelze zapomenout. Tudíž jsme se představili i s ostatníma a jak byl přistvenej vlak, mohli jsme vyrazit.
Vměstnali jsme se i s krosnama do dvou kupé a před námi bylo pět a půl hodiny cestování. Ale to nám zas tak nevadilo, jelikož díky Františkovi a Petrovi tam bylo celkem veselo. Ve Zdicích jsme pak byli nuceni absolvovat hodinovou přestávku, kterou jsme si však krátili diskutováním o trojúhelníku na balónku, či o vrtání do země.
Když jsme konečně dorazili do Příbrami, hnedle nás pořadatelé odvedli do školy (Brno bylo S.H. nejblíže). kde jsme si vystáli frontu, dostali tašku s papírama, podepsali potvrzení o bezinfekčnosti a ubytovali se ve třídách. Vzhledem k tomu, že ubytování bylo podle příjmení, ve své třídě jsem nikoho neznala, ale to se do konce pobytu napravilo.
Ve čtyři jsme s Petrem a s Hankou vyrazili do města a já pak zůstala se Sheelou na nádru. Poté moje trasa vedla ke kostelu sv. Jakuba kde byla mše (neúčastnila jsem se), na gympl pro dekovku, zpátky ke kostelu a S.H..

PROGRAM

  • 13.00 - příjezd účastníků
  • 17.30 - mše v kostele sv. Jakuba
  • 19.00 - úvodní program zakončený adorací na Svaté hoře (Mons. Jiří Paďour)
  • 21.30 - závěr

    • Tam jsme s Pavlíkem usedli na plac před pódium, kde zatím zpívaly Střípky a vyčkávali dalšího programu. Asi za čtvrt hodinky nastalo představování jednotlivých diecézí. Musím uznat, že nejlepší byl Hradec Králové se znělkou a sehranou pohádkou z Krakonoše. Naši měli scénku o věrozvěstech a Macoše a Luděk Strašák (po celou S.H. hrál se Střípkama na kyteru) to ukončil tím, že z obecenstva sestavil živou mapu Moravy. A to tak, že lidi rozdělil na několik částí a každé přidělil nějakej zvuk (les, řeka Morava, Macocha, ...). No z pódia to muselo vypadat grandiózně.
    Jak se všechny diecéze představily, zahrála se první scénka rodinného seriálu, který nás provázel po celou dobu a pak hurá do škol.

    STŔEDA 18.
    Budíček byl nechutně brzo a tak jsme se (už nasnídaní) s Pavlíkem vydali na S:H: před půl devátou, tentokrát už s vlastní karimatkou. Celá akce začala někdy kolem deváté. Na katechezi mluvilo pár lidí a mezi nimi i bývalý had na tři. Ano, Josef Lux. Ale mluvil celkem fayn a taky dost dlouho. Bylo poznat, že v řečnickém umění je z parlamentu dosti cvičen.

    PROGRAM

  • 7.30 - snídaně
  • 8.30 - hudba (zásadně Střípky)
  • 9.00 - scénka, slovo na den + modlitba
  • 9.30 - katecheze + svědectví (Mons. Josef Hrdlička)
  • 12.30 - oběd + sport a koupání (volno)
  • 15.30 - debaty, dílny, práce
  • 18.30 - večeře
  • 20.00 - mše (Mons. Josef Koukl)
  • 21.00 - pantomima

    • Poté tam jakýsi páter pronesl, že v Bibli se v podstatě dají najít téměř všechna povolání. Učitel, lékař, policajt - Ježíš, kadeřník - ten co vylil Ježíši na hlavu vzácný olej, uklízečka - ženská co prošmejdila celej barák kvůli ztracené minci, ...
    Když už mě to přestalo bavit, šla jsem se podívat ke stánkům a u té příležitosti jsem se pobavila s Petrem a se Sheelou o lidech v našich farnostech a o skautu. Taky jsem konečně byla u zpovědi. Žádná sláva, protože se pravidelně po tomto obřadu cítím pod psa a teď jsem ještě vyfásla jeden desátek. Poté jsem se potkala s Františkem a s Katkou, no a ve finále kolem mě prošel Bodyguard, kterej si mě změřil jak nějaký zboží. Celkem by mě zajímal výsledek. Když už jsme se všichni balili na oběd, odchytla nás s Paulem nějaká slečna a vyvíjela na nás psychický nátlak abychom se přihlásili do uklízecí čety, že tam ještě nikdo z Brna není. Po zralé úvaze jsme to s Paulem zavrhli a vybrali si jinou alternativu odpoledního programu.
    Pod dubem, za dubem informace ohlásíme pod dubem, za dubem tam je odbudem
    Na oběd jsme šli mezi posledníma, díky čemuž jsem potkala dosti známých lidí. Tou dobou taky vzniklo bodování setkání se Sheelou. Vidění = 1b., mluvení = 2b. a posléze jsme přidali i jezení za 3 bodíky.
    Po obědě, kterej byl moc dobrej, ale oproti snídani ho bylo poněkud málo jsem šla navštívit Sheelu. Potkala jsem tam Toma Jóna a připomněla se mu. Jistě měl velikou radost že mě vidí.
    To odpoledne taky konečně přijel Vašek Čunek a měl z nás velkou radost velkou radost.
    Odpoledne jsem navštívila Káťu, tak jsem pokecaly, snědly ovoce a šly se podívat na devítku, kde byla přednáška na téma jak překonávat strach. Jenže vzhledem k tomu, že byla poněkud nezáživnějšího rázu, tak jsem utekly (nebyly jsme samy). Šly jsme poznávat krásy Příbrami a na konec jsme se přidali k Petrovi, Hance a Pavle, které jsme potkali na lavičkách na Pražské.
    Po večeři (kdy se mi úspěšně povedlo naštvat kuchařku) se konala mše na S.H., kam jsem ovšem přišla záměrně až na konec. Dodnes toho lituju, protože mše patří mezi jedny z mých největších zážitků v Příbrami vůbec. V devět mě odchytla Káťa a tak jsem se přidala k ní a další program (házení balónama, informace, pantomima a pohádka) už jsem sledovala s děckama. Musím říct, že jsme všichni byli naprosto na větvi z přízvuku pražské moderátorky.

    ČTVRTEK 19.srpen
    Nahoru na horu jsme dorazili po půl deváté a oproti původním slibům se nic nedělo. Obsadili jsme své oblíbené místo vzadu v pravo a dnes už se nás sesedl pěkný počet (já, Paul, Hanka, Petr, Katka a Klára). Vzhledem k tomu, že tam někdo neustále nebyl, se dalo i ležet. Katechezi i mši, která byla tentokrát dopoledne vedl Mons. Jan Graubner. Byla naprosto úžasná. Poté jsem taky konečně potkala Vojtu K.H.
    Oběd byl opět moc dobrej a opět ho bylo málo. Po něm jsme se (Brňáci) sešli před gymplem a dostali jsme nějaké papíry ohledně akcí v diecézi.
    Pak jsme se s Káťou vydaly do města, kde jsme si daly něco k pití a pak hurá každá na svou přednášku. Káťa se vrhla na 28 a já na 32, kde přednášel Jirka Rous o Romech. Samozřejmě, že obě místa byla na druhém konci města. Potkala jsem tam i Helenu, která byla na S.H. od začátku, ale já ji neviděla, jelikož je z Hradce.

    PROGRAM

  • 7.30 - snídaně
  • 8.30 - hudba (zásadně Střípky)
  • 9.00 - scénka, slovo na den + modlitba
  • 9.15 - katecheze (Mons. Jan Graubner)
  • 11.00 - mše (Mons. Jan Graubner)
  • 12.30 - oběd + sport a koupání (volno)
  • 15.30 - debaty, dílny, práce
  • 18.30 - večeře
  • 20.00 - průřez Světovými dny mládeže
  • 21.00 - koncert, adorace

    • Mno, přednáška byla výborná, akorát tam byly dvě takové mladé milé slečny které mě strašně štvaly. Jedna se v problému strašně vyznala, protože doučovala v nějaké romské rodině a druhá měla neustále nějaké připomínky a kroutila furt hlavou na znamení nesouhlasu. Ve finále se do toho přidala jedna místní paní romského původu, která přišla pozdě a pak začala Jirku kibicovat. No, zas tak strašně jak píšu to tam nevypadalo, ale přesto Jirku strašně obdivuju, jak si udržel chladnou hlavu. Strašně mě mrzelo, že jsem musela odejít o hodinku dřív, protože jsem se den předtím dobrovolně s Katkou přihlásila na službu na recepci.
    Vzhledem k tomu, že to bylo tak daleko a já tam měla být co nejdřív, tak jsem se zeptala jedné slečny z Olomouce, jestli náhodou neví jak se tam dostanu co nejkratší cestou. Přitom se tam do toho připletli dva mladí cigoši a ti hned řekli, že mě tam dovedou. Tak já na to že jo a už jsem se k nim připojila. Slečna nestačila zírat.
    Ten jeden se od nás za chvíli odpojil a tak jsem si směle vykračovala s Lukášem ke S.H. Cestou jsme si docela dobře pokecali. Škoda že jsem ho už pak nepotkala, protože to byl strašně sympatickej kluk. Protáh mě i těma strašně dlouhejma schodama a doved mě až skoro před gympl.
    Na recepci jsem dorazila něco po páté. Kateř už tam byla a ještě tam seděl Marcel a jedna řádová sestřička. Tak jsme se dali do řeči a služba celkem rychle plynula. Pak chodili další a další lidi a musím říct, že tam bylo docela veselo. Dopadlo to tak, že jsme se s Káťou dobrovolně přihlásily na další službu na čtvrtek.
    Ten den jsme na recepci zůstaly asi o půl hodiny dýl, jelikož fronta na večeři se táhla až skoro ke vchodu do gymplu. Při nebo po večeři jsme se Martiným přičiněním seznámily s jedním strašně milým vojákem. Jmenoval se Honzík a byl z Prahy. Jenže zvláštní byl v tom, že říkal tož, k čočce jedl chleba, do čaje si lil sirup a jezdil šalinou.
    Po jídle jsme se šly s Káťou osprchovat a dokonce nám tekla i teplá voda. Poté jsme chtěly jít původně na S.H., ale nakonec jsme skončily v Ráji (hospoda). Celkem nás tam bylo třináct. Asi pět holek zbytek vojáci. S těmi jsme se dali do řeči a stálo to za to.
    Před dvanáctou jsme se vydali zpátky. Jenže jsme se před naší školou poněkud hlasitěji smáli a tím jsme ven vylákali jednoho pátera, kterej pak na nás (mě a Kateř) vrhal nevraživé pohledy. Vůbec nechápu proč.
    PS. To by ještě nebylo tak hrozný, ale vzhledem k tomu, že jsem nevykouřila ani jednu cigaretu, tak bylo celkem nemilý, že mi kouřem smrdělo i pyžamo.

    PÁTEK 20. srpen
    Na S.H. jsme přišli ještě později než včera, ostatně jako všichni, ale stejně se nic nedělo. Dneska jsem se na program úplně vybodla a chodila jsem kolem a bavila se s lidmi. Přes Jitku jsem se dala do řeči s jedním vojákem (ona ho taky v podstatě vůbec neznala) a pak jsem se s ním bavila ještě jednou, zrovna když přijel Evžen pro Vaška a tak jsem zjistila, že je z Líšně. Bezva kluk.

    PROGRAM

  • 7.30 - snídaně
  • 8.30 - hudba
  • 9.00 - scénka, slovo na den + modlitba
  • 9.15 - katecheze (Mons. František Lobkowicz)
  • 11.00 - pantomimy, písně na zamyšlení
  • 12.30 - oběd + sport a koupání (volno)
  • 15.30 - prog. hnutí, komunit, řeholí, kříž. cesty
  • 18.00 - děkovná mše (Mons. Dominik Duka)
  • 19.30 - večeře
  • 20.30 - koncerty, divadlo

    • Na oběd jsme s Pavlou ani nečekaly tak dlouho. Pak jsme se v jídelně bavili s Petrem, Hankou a Káťou o táborech a organizaci takových akcí.
    Když nás skoro vyhnali z jídelny, vydaly jsme se s Káťou spát a ve tři hurá na recepci. Asi jsme byly hodné a dobře hlídaly, jelikož nám tam pan generální vikář dones strašně dobré broskve.
    O půl sedmé jsme se vydaly na mši a pak následovala večeře - čočka na kyselo s okurkem a vejcem. To že se to jedlo příborem by se ještě dalo, horší bylo, že došel chleba. Potkaly jsme Petra ten říkal, že František uzmul poslední už ztvrdlej kousek. Jenže jako s těma broskvema jsme opět měly štěstí, protože si vedle nás sedla jedna slečna a povídá Holky, chcete chleba? a vytáhla čtyři krajíce, že prej jí zůstaly od snídaně. Tak jsme zajásaly a s chutí se pustily do čočky. Za chvíli se na výdejním pultě objevila rozkrájená půlka tohoto žádaného pečiva, ale vzhledem k tomu, že to lidi brali po pěti až šesti krajících, byla ve mžiku pryč.
    Musím říct, že jsem napřed nevěřila článku týkajícího se Moraváků nutně potřebujících chleba, po této večeři jsem uznala, že na tom asi něco bude.
    Nic, po večeři jsme se s Káťou chtěly vydat nahoru na horu, kde měl hrát Tomáš Kočko a skupina Ester. Jenže všechno samozřejmě dopadlo úplně jinak, jelikož se nás Tony optal, zda s nima jdeme na Michaela & voice of cathedral. Jenže nám úspěšně utekli a my se jak scipiónky hnaly za nimi. Samozřejmě že jsme je nedohnaly. Tak jsme se uřícené přihnaly do estrádního sálu, zabraly poslední volnej stůl a ... přišli hrát manželé Radovi, což nás zas tak moc nebralo. A tak se spousta lidí, my mezi nimi odebrala o patro níže do hospody. Původně jsme chtěly odejít úplně, ale pak jsem Katku ukecala, a tak jsme teda počkaly na Michaela.
    V hospůdce jsme daly každá jedno pifko (a daly se do řeči s jedním borcem z Olomouce) a pak hurá nahoru. No, hudba byla sice dobrá, ale taky tam bylo moc lidí (přifařili se i všichni pořadatelé), a upřímně, davové šílenství nás nezasáhlo. Asi po půl hoďce snažení se přizpůsobit jsme to zabalily, koupily si v nedalekém nonstopu každá čokoládu a hurá na gympl.
    Tam jsme strávily příjemnou čtvrthodinku na recepci a pak se ještě v poklidu nahoře pobavily s Frantou a s Petrem.

    SOBOTA 21. srpen
    Ráno jsem byla nucena vstát velmi brzo (už před půl osmou) a sbalit si věci. Na snídani jsme dostali mimo obvyklého přídělu i balíček s jídlem na pouť a pak hned hurá na S.H.. Tam jsme se dle zvyku uvelebili na Pavlíkově karimošce a naslouchali programu. Mši měl tentokrát kardinál Vlk a dokonce jsme měli takové nenadálé štěstí, že na přijímání si to namířil přímo k našemu sektoru. No uznejte, jak často se člověku zadaří jít si pro přijímání k Vlkovi.
    Po mši byly informace a poté dělení do poutních skupin. Naše skupina byla no.2 a patřila sem mimo brněnské i plzeňská a část olomoucké diecéze. Tudíž nejen celá naše enkláva, ale i Rosťa a Becket Bodyguard. Abych nezapomněla, vyfásli jsme i Jitku. Během několikakilometrové cesty se uskutečnilo několik přestávek, přičemž každá představovala jeden den.
    Na první se dva hoši vznesli do vzduchu, na druhé jsme se najedli a na třetí jsme se prošli po poli a každej nalezl nějakej malej dáreček, kterej pak někomu věnoval. Při odchodu jsme potkali Olomouc nebo Opavu, jenž nás pozdravovali mexickejma vlnama.

    PROGRAM

  • 7.30 - snídaně
  • 8.30 - hudba
  • 9.00 - scénka, slovo na den + modlitba
  • 9.30 - mše (kardinál Miloslav Vlk)
  • 10.45 - informace
  • 11.00 - odchod na pouť
  • 18.00 - večeře
  • >20.00 - někdo vigilie, někdo cesta vlakem

    • Velmi působivé. Na čtverce jsme dostali kousek provázku, jímž jsme pak obvázali les a přitom si zapěli Spoj nás v jedno Pane a poté jsme pokračovali k pětce. Tam nám byla předvedena scénka a dostali jsme barevnej šáteček, na kterým jsme si udělali uzel abychom nezapomněli, že na nás doma někdo čeká.
    Na S.H. nás čekala barevná brána, obálka s pohledama, Svahor č. 5 a mě zjištění, že nemám ty tři stovky, které jsem měla v peněžence. Naštěstí mám milé kamarády, a tak mě Petr pozval na kafe. Ještě než jsme sešli dolů, stavili jsme se v bazilice. Hodně to pomohlo. Díky za to.
    Dole jsem dobalila věci a s ostatníma se vrhla na večeři. Preventivně jsem s sebou vzala canc a velmi dobře jsem udělala. Ani jsem netušila, kolik lidí znám. Málem jsem je nestačila všechny oběhnout.
    V sedm jsme já, Hanka a Petr vyrazili na vlak a ještě cestou jsme se loučili s děckama co zůstávali. V podstatě nejpoužívanějším pozdravem se tam stalo "sejdeme se v Římě". Já doufám že jo.
    Vlak nám jel ve třičtvrtě na osm a když jsme do něj nastupovali, měli jsme před sebou skoro sedm hodin cesty.
    Do Brna jsme dorazili celkem v pohodě. Petr si koupil horkou čokoládu a učil (úspěšně) Hanku vyhledávat si v počítači vlaky. Za deset minut rozjezd jsme se rozešli a já uháněla se připravovat na další a bohužel už poslední prázdninovou akci.

    FRANTIŠEK: Oni se nechcou hnout, prej je tady největší gravitace

    FRANTIŠEK: Integrála je žoužel

    PETER: Zbavím Tě Jitky a ty mě nebudeš fotit

    BÁRA: A máš šalinkartu?
    HONZÍK: No tu ne, ale mám švýcu

    NEZNÁMÝ VOJÍN: Se nediv že ti nechtěl nalejt, když nedosáhneš na výčep.

    PAUL: Tady stojí tolik babiček, a žádná si nepřinesla karimatku.

    PAUL: Máme Vlka, je to dobrý. Rychle do fronty než mu to dojde.

    DOJMY Z NÁSTĚNKY

  • Zachovej paniku, vše bude v pořádku
  • Občas bych potřeboval mezi jednotlivými dny asi týdenní dovolenou
  • Jsem jenom jedna, ale jsem. Nemohu sice udělat všechno, ale něco udělat mohu. A proto neodmítnu udělat to, co mohu.
  • Připadám si zde jako v pohádce 1000 a jedno razítko.

    back