Mno, tak den začal příjemně tím, že za mnou přišla v sedm ráno maminka a optala se mne, v kolik se vrátím. Pravděpodobně ji moje odopvěď "v sobotu večer" uspokojila a na nic se neptala.
Málem nám ujel vlak, ale nakonec jsme to zvládli, a po vystopupení v Moravských Budějovicích nastoupili dlouhou nechutnou cestu do Syrovic.
Fara zvenku vypadá jako barák Adamsovic rodiny a vevnitř je kosa. Usalašily jsme se s holkama v prvním patře v "zimní zahradě" a začaly se ládovat rohlíkama s paštikou. Asi v sedm jsem se vzbudila, sešla dolů a usedla k topení.
V osm se všichni, až na Milana, Pavlíka a Jitku, vydali do hospody a nastal klid. Kluci začali hrát na kytaru a pět písně, a dokud se nevrátili návštěvníci hospody, bylo nám docela fayn.
Byla snaha hrát Anděla, a teďka mě napadlo, že se to nakonec povedlo...
Pow, Milan a Tom se baví tím, že nám vypínají elektriku a Vojta už dvakrát porazil psiona v piškvorkách.
Asi v jednu se Vojta rozhodl, že budem hrát poker, ovšem nakonec jsme skončili u mariáše.
Spát jsme se vydali kolektivně tak ve dvě.
Asi třikrát jsem se v noci stihla vzbudit, ale jinak to šlo...

Ráno bylo kupodivu docela teplo...
Došly mi baterky a tak jsem nucena číst si Kellera.
) Zhruba tak okolo dvanácté nás Vojta zavolal na snídani. Jo a kluci se obětovali a šli do obchodu...
Taky jsme s Jankou oškrábaly asi tunu brambor a teďka Kraťa popisoval Jitce Linux a Tom si půjčil psionka....
Yo, a před chvilkou se miláčci bavili tím, že z prvního patra házeli do přízemí petardy.
Yo, a taky se fotily kolektivní fotky se psem.
Na oběd se konala ryba s bramborovou kaší a předtím polívka, při které [spíš před kterou] nastala bitva o knedlíčky. Na druhé jídlo jsme se s Petrou odebraly do azylu do kuchyně. Tam jsem si kaši dochutila máslem, mlíkem a solí a už to bylo docela fayn.
Po obědě jsem Jitce zkrášlovala canc a četla si Trnky-brnky, které se mi v mírovém období [kluci na chodbě neodpalovali žádné petardy] podařilo uzmout klukům.
A pak? Poslouchání WM a zasloužený spánek. To, že Move Your Body, Bad Touch a Get Down opět [už potřetí] podařilo zaspat, nemusím ani psát... Tak zhruba v devět jsme dorazili do pivnice...ovšem ta m-borka nebyla moc fayn...chce to čokotatranku!
Tak v podstatě, málem jsem přišla k úrazu, když jsem se zachraňovala útěkem před petardou, ale žiju.
Taky jsem objevila plnou tašku rohlíků.
Jinak se v podstatě nic neděje.
Pow kreslí Janu, Kraťa, Jana a Naďa si čtou, Pavlík sedí a nechce hrát Soudnej den. Jitka kreslí a zbytek je nezvěstnej...
V podstatě, úspěšně [velmi relativně] jsem si nabila jedny baterky a jala se nabíjet další. Doufám, že to ve zdraví přežijou...
Chce se mi spát, asi se jdu odebrat na lože. Taky jsou už dvě ráno...

No, já osobně jsem se vzbudila tak o půl dvanácté. Miláčci se nás sice pokoušeli vyhnat ze spacáku házením petard [naštěstí jenom na chodbě] a Tom "hraním" na kytaru...neúspěšně" :)))
Ovšem zhruba tak v poledne jsem se vymátořila za vidinou umytých vlasů a...šla si udělat snídani.
No, když jsem se přiřítila do kuchyně [aby mi drahoušci nehodili pod nohy žádnou petardu] uviděla jsem je všechny tam - Powa sedícího na židli a Toma s Milanem jak právě vyrazili z komory a zakrývají si uši.
Tak jsem si namazala a snědla dva rohlíky, a mezitím se snažila neohluchnout.
No, a pak, pak jsem se konečně dostala do koupelny kde tekla teplá voda.
Ve dvě jsme se vydali do obchodu, a s Jitkou zakoupily po jedné čokoládě.
Jo, taky nás opustil Kraťa s Naďou a teďka Janka, se kterou jsme ještě stihli udělat poslední foto
My s Jitkou jsme [poté co Vojta s Powem odešli] "trošku" dochutily zelí a Milan s Tomem si házeli bramborovým knedlíkem...syrovým.
Po obědě jsme se s Jitulínkem odebraly na chvíli na lože a velmi dobře se bavily.
Milan, Tom a Pow nahoře objevili razítka a tak měli o zábavu postaráno...pak jsem se toho ujala já a výsledek je tady.
Jitka vzorově uklidila kuchyň a tak tu teď sedíme u stolu, popíjíme klučičí kapučíno a posloucháme Spice Girls... [19:48]

Mno, tak do našeho poklidného kreslení, psaní a rozjímání vtrhli miláčci, když se navrátili z hospy a okamžitě začali psychologicky rozebírat nás a naši práci. Mimo jiné se mě Vojta optal, zda jsem otevřený člověk a blížil se ke mně s otvírákem. Pak do jejich zorného pole padlo Pavlíkovo lepidlo a chtěli mě naopak slepit. Když jsem odmítla, začali lepidlo ořezávat Patřiným ořezávátkem. To nakonec skončilo přilepené na bojleru nad dřezem.
Po úvaze jsme se s Jitkou odebraly za zbytkem do obýváku a jídelny v jednom, kde Pow hrál umělecky na kytaru, z čehož jsme byli všichni v úletu...Orlíci se pak odebrali nahoru, Pavlík s Petrou spolu nonverbálně komunikovali, já umělecky tvořila a Jitka hrála na kytaru. O půl druhé jsme se rozhodly vykonat pomstu za ráno a šli jsme klukům zahrát Anděla a Bednu od whisky...
Ve tři jsme se opět vydali zapět, tentokrát Rána v trávě a Hlídače krav.
Ráno očekáváme letecký nálet s bombama.

9:30 - Tak, osádka dolního pokoje byla násilně probuzena pumovým útokem, v jehož čele [a v podstatě jediný aktivista] stál Vojta, kterého jediného probudil náš noční koncert. Piráty odpaloval sice na chodbě, ale na poslední exemplář nás všechny vzbudil, aby jej mohl zapálit před našimi zraky. Tak za tohle mu v noci zahrajem rock'n'roll...
Důležitý poznatek - walkman na přehlušení nepomáhá. 11:30 - Teď miláčci přišli s velmi originálním nápadem. Nakráčeli všichni do naší ložnice a co nejvíc nahlas pustili Hare Krishna z Hair.
Teď se pokoušeli vysypat Jitku ze spacáku, ovšem asi jim nedošlo, že Jitka [ač není tlustá] dírou o průměru 5 cm prostě nevypadne.

Poledne - Pohoda všedního dne. Teče teplá voda, mám prázdniny, jsem najezená, sedím u okna a u topení které hřeje poslouchám Hair...
Nepříjemná věc: dochází černá

Přes den se nedělo vůbec nic, pár vzpomínek
- chvilku tekla teplá voda
- Jitka si umyla vlasy
- koupila jsem si míšu a Jitka jogurt
- Petra sehnala 5 kilo brambor
- já, Jitka, Tom a Pow jsme je oškrábali
- v 5 se šlo na mši
- před 6 návrat z kostela a dovařování oběda
- Vojta v obchodě koupil deset hubek na umývání nádobí

Takže, miláčci začali vařit oběd. Rozpálili olej na pánvi a do toho stričili 3,5 sýru [?]. Když jsem se vrátila z WC, stáli všichni skoro u dveří a Vojta se právě odhodlával do rozpálené pánve pustit vodu, aby bylo v čem pokračovat...
Ha, závada odstraněna...nalil se správný olej a hurá, pokračování.
Takže jsme v klidu poobědvali, Petra umyla nádobí a já ořezala pastelky a hurá do pub.
Vůbec nevím, proč se kluci začali smát, když zmerčili mě a Jitku, jak pevně a odhodlaně svíráme rýsovací náčiní.
Tak jsme vyrazili, jenže ouha...plno. Po pětiminutové poradě Vojta konstatoval, že buď se můžem vrátit v deset, nebo se můžem vydat hledat jinou hospu. Prý by ovšem bylo nejlepší zeptat se nějakého náhodného chodce...pohled na liduprázdnou ves v životě nezapomenu.
No, pak jsme se s Tomem odhodlali a šli se k pultu přeptat na ten prázdný salonek vzadu co jsme ho viděli venku oknem. Úspěch!
Tak to skončilo tak, že tu sedíme už čtyři hodiny, kluci se ze mě snaží udělat kuřečku tím způsobem, že na mě vyfukujou kouř a k tomu si zpívají Hare Krishna. A téměř všechny pivní tácky si označili mejlovýma adresama. Ovšem náš stůl jim nestačí, a tak si Pow předsevzal popsat všechny. To mu nevyjde, bo se stěhujem dopředu.

Tak při návratu z hospy šli kluci pokořit nástěnku. Chtěli mě vzít sebou, ale dneska jsem se nějak necítila ve formě.
První co jsem udělala po návratu, bylo snězení rohlíku. Jitka oznámila, že teče teplá voda a drahoušci se s jekotem vrhli nahoru. Poté co se vrátili, usedli kolem stolu kde ležela Jitka, pustili Hare Krishna a nad tu pohodu prostě nic nedá [?]
Jdu jíst.
Tak jsme se najedli a pak proběhla chvíle klidu a pohody...čtenářský, matematický, kreslící klub.

Dneska ráno [skoro ještě v noci] nás přišel vzbudit Vojta a furt chtěl, abychom hnedka vstali. Ovšem s pirátama to naštěstí moc nepřehnal - měl jednom jeden.
No, tak v deset jsme se teda vymátožili a vrhli se na kolektivní úklid.
No, sotva jsem všude vytřela a zametla, šel Pavlík zvolat na informace kdy jede vlak, a zjistil, že ve 14:41! Tak teďka pořádáme sešlost v kuchyni a Jitka si desinfikuje náušnici.
Ještě se chystáme na artphoto pod ručníkama, které jsem tam s radostí a gustem pověsila...
No, tak Pow právě poslouchal Beethowena a Jitka s jistotou tvrdila, že tady je pohřeb.
Tak, až si kluci vyhráli s pojistkama, tak jsme v jednu vyrazili. Původně to sice vypadalo, že vlakem odjedem akorát my holky, ale nakonec jsme dorazili v plném počtu.
Je nutno poznamenat, že WM, Filipovy brejle a kapesník jsou zcela nutné pro bezpúhonné přežití cesty ze Syrovic do Moravských Budějovic ve vánici.
No, my s Pavlíkem, co jsme šli tradiční [okružní] cestou, jsme došli dřív, a tak jsme stihli ještě prostudovat mapu.
Všichni jsme se, navzdory vánici, úspěšně naskládali do vlaku a ten se v přesně stanovený čas rozjel. Tak si jedeme vláčkem kolejáčkem zasněženou krajinou a je nám teplo a fayn...
Po čtyřiceti minutách pohody jsme se vylodili ve středoevropské vlakové křižovatce, Okříškách a zabrali čekárnu, která, mimo jiné, disponuje fungujícím automatem na kafe. Dala jsem si čokoládu.