21:37 - Stále jsme na parkovišti před Stavební fakultou, odkud byl stanoven čas odjezdu, a to na 20:00. Hodinu a půl se řešilo, že se nevlezem do přiděleného vozidla a chceme jiné. To co tu stojí totiž není autobus [ani avizovaný Mercedes-Benz Sprinter], ale osobní auto pro deset lidí. Již se začalo s konzumací piva, aby bylo více místa na krosny a jiná potřebná zavazadla.

1:00 - Český Těšín, hranice - měli jsme báječnou zastávku na beznínce v Těšíně, hned vedle komunitního centra s metalovým koncertem. Nejspíš pozornost od cestovní kanceláře.
5:45 - Zastávka kdesi v Polsku - Začala jsem s výzdobou zápisníku aby to konečně nějak vypadalo. Spala jsem na zemi a bylo dosti veselé se tam nějak vmáčknout. Ač jsem teď úžasně štíhlá, dělá mi obracení se z boku na bok, či z břicha na záda v prostoru širokém asi 30 centimetrů, přece jen trochu problémy. A taky mám celý oděv posetý žmolky z mé nové červené deky.
9:52 - S Hedou máme novou hru: obírání si navzájem červených žmolků z deky. Nechtějí nás pustit na záchod. Řidič už může jet jen necelou hodinu a tak razíme do nějakého národního parku, kde budeme i spát.
10:30 - Objevila jsem skvělé místo kam umístit mp3 přehrávač. Popelník ve stěně pod oknem. Mám hlad, ale nevím, jestli snesu další řízek.
12:40 - Zastávka pod mostem. Alec podotkla, že vždycky věděla, že pod nějakým skončí. Je tady spousta krav a kravinců. Přestala jsem obírat černé tepláky od červených žmolků a vyměnila je za zelené bezžmolkové kalhoty. Heda se po mně opičí a píše si cestovní deník. Pořád trdí, že tam píše jen samé kecy, ale to já sem taky a tak mě to moc neuklidňuje. Vláďa si zas představuje, že si naše zápisky všichni okopírujou a on že to vydá knižně. Heda sebou vzala na dlouhé chvíle v autobuse časopisy Katka a Žena a život a taky aktuální nabídku Avonu i se vzorkem krému proti vráskám. Hned ráno jsme si ho aplikovaly na obličej a dobře jsme udělaly, protože teď pěkně pálí sluníčko.
Jo a jsme prý v Bobrovském národním parku.
13:01 - Podle Vládi bych měla napsat, že stojíme u řeky Nerew. To není ale tak podstatné jako to, že Alec tam málem spadla a teď to vypadá že Pepíček taky, protože už pět minut na něj čekáme.
15:48 - Již jsme se ubytovali v kempu [u města Augustów]. Je báječný, protože: a) do země se dají dobře zapíchnout stanové kolíky [na rozdíl od jakéhokoli kempu u Vltavy], b)jsou tu splachovací záchody, sprcha a teplá voda.
16:13 - Teď jsme na výletě k Wigierski park narodowy a máme rozchod do sedmi. Nevím co do té doby budem dělat.
16:56 - Štěpánek s Pepíčkem, Tom a Vláďa akčně vlazli do jezera a pořád po nás chtějí abychom se šli koupat taky. Mě teda ta sprcha přijde mnohem lákavější.
17:11 - Jdem dál kolem jezera sbírat veselé zážitky, abych si prý měla co zapisovat.
20:00 - Máme sejšn se čtením pohádky Mořský car a Jelena přemoudrá. Obdrželi jsme nějaké okopírované mapy a obrázky klášterů. Aspoň si budu mít čím zdobit canc.
21:30 - S Hedou ležíme ve stanu, úplně osprchované a máme se hrozně dobře. Až teda na tu diskotéku od vedle. Naštěstí máme zásobu ucpávek do uší. Čelovku používáme jako lustr, ale vzhledem k diskotéce a tomu jak se pořád kýve jde vlastně spíš o stroboskop.
Heda našla ve spacáku teplé ponožky.

6:58 - Já jsem opravdu vstala v 5 ráno a dala si svoji poslední teplou sprchu v životě. I s vlasama. Paráda.
Teď jsme na cestě k litevským hranicím. Já si zdobím canc kolážemi z vlajky a mapy, Heda si vystřihuje z Avonkatalogu. V noci pršelo, ale to bohužel ty polské kretény vedle v jejich řevu nijak neovlivnilo.
7:33 - Polsko-litevská hranice - Lída nechtěla abychom vybírali pasy, prý si je máme nechat, kdyby se celníci chtěli projít autobusem.
Už chtějí techničák a jistě bude průser - ne...Poláci nás pustili; snad neuvízneme v meziprostoru.
7:38 - Projeli jsme bývalé vnější hranice Sovětského svazu.
8:10 - Paní průvodkyně s řidičem mají již zaplacen poplatek za užívání silnic v Litvě a vyměněné peníze na pokuty. Já jsem převlečena do oblečku pro návštěvu památek a Geda si natírá nohy niveou.
8:51 - Zavrhli jsme návštěvu Vilniusu, neb tam prý, kromě kamene nebo kachličky pro štěstí, nic není a jedem do Kaunasu. Tam je muzeum čertů, ale my tam stejně nepůjdem, protože nemáme litevské peníze.
Mají tady hrozně nízké nebe jako ve Finsku, a stejně černě strakaté krávy a spoustu čápů jako v Polsku; nikde žádný pořádný kopec jako v Holandsku a rostlinstvo a stromstvo vypadá jako u nás.
9:44 - Kaunas - Zúčastnili jsme se mše. Katolické. Asi naposledy v životě. Alena se Štepánem se trhli a my sebou máme průvodkyni s knižním průvodcem.
11:23 - Aktuální téma v autobuse: různé druhy krav v různých oblastech Evropy.
V Kaunasu nás zastihl déšť, ale na tuhle situaci jsme byli naštěstí připraveni děštníky.
13:48 - Ukmerge - Prý jedem hrozně pomalu, a tak dnes asi budem spát v Lotyšsku. Žene se na nás bouřka.
15:22 - Litevsko-lotyšská hranice - Z Litvy jsme venku. Co na to Lotyši? Nachystali si pro nás frontu. Agent Svirkovics je první pořádný pohraničník, který provedl prohlídku osazenstva autobusu.
15:40 - Daugavpils - paní průvodkyně nám řekla něco o historii Lotyšska, ale jednak mluví dost potichu a taky sedí na druhé straně autobusu [jedem kolem kriminálu - atrakce, všichni se diví že tam jsou lidi], což sice není až tak daleko, ale i tak mi musí všechno opakovat. Jeneže tady mají tak pitomou silnici, že co jsem slyšela a zapsala stejně nepůjde přečíst.
Jedeme kolem historické šaliny co má ještě vzadu žebřík na střechu.
16:07 - Rozhodli jsme se, že zkusíme ještě dnes dojet před Pskov. Venku stejně leje.
17:03 - Rézekne - Nic se neděje, jen abych věděla kudy jsme jeli, až budu vytvářet mapu.
Mají tady opravdu bolšoje kruhové objezdy. Do jednoho lotyšského by se vlezly tři až čtyři naše. Ještě by mě zajímalo, proč tady v Pobaltí a na severu Polska nepoužívají omítku a mají domy z bílých cihel, když ty červené jsou mnohem hezčí.
17:36 - Blížíme se k Rusku a tak jsme využili lesní cesty k návštěvě toalety ještě před Ruskou hranicí, protože počítáme, že to tam bude nadlouho. Jsem zvědavá, co po nás budou chtít všechno vědět.
17:47 - Po pětikilometrové frontě kamionů, kolem které jsme projeli, jsme přistáli cca 200 metrů od celnice. Jdu na cigáro. A asi ne na jedno.
18:00 - Těch 200 metrů naštěstí není vyplněno frontou aut, takže opouštíme Lotyšsko a teď začíná jít do tuhého.
18:03 - Aha, takže to byl teprve první level a teď jsme na druhém levelu lotyšské strany. Rusko je opravdu mocný a silný stát, protože ač jsme stále v Lotyšsku, už se mi přihlásil ruský mobilní operátor.
18:11 - Druhý level lotyšů máme za sebou [i s kontrolou osazenstva autobusu a dotazů kam a proč jedeme]. Paní průvodkyně jde číst pohádku Ilja Muromec a ještě někdo.
18:43 - Všichni se smířili s tím, že tu tak tři-čtyři hodinky pobudem, jen Tom se co čtvrt hodiny ptá, jestli se to vpředu nepohnulo.
Štěpán čte z Čurily Plenkoviče. Aspoň si dozdobím zápisky gelovými propiskami.
18:50 - Tom převzal čtecí štafetu. Nikdy jsem neslyšela někoho předčítat tak dramaticky
19:10 - Popojeli jsme o pět metrů. Čtecí štafeta pokračuje.
19:29 - Další dva metry.
19:47 - První level máme snad za sebou. Řidič co s tojí před námi se čílí.
19:48 - Tak změna, couváme za čílícího se řidiče.
19:53 - Jsme moc velcí a tak čekáme až přejedou menší auta.
20:02 - Máme registrační karty. Už kolem nás projely dva kamiony.
20:06 - Ženská v budce na nás mávla že můžeme jet. První level máme za sebou.
20:08 - Jsme ve druhém levelu. Vypnout motor. Zdravotny kontrol. Technicky kontrol.
20:21 - My jdem na kontrol taky. Ven.
21:21 - Už jsme u třetího levelu. Čekáme a nevíme na co. Zatím nás to stálo nějaká piva a asi sto rublů.
21:35 - Průser s pojištěním. Já sem vám to řikala...aspoň jsme se najedli a já se tak zbavila těch pletýnek a tavených sýrů co jsem táhla ještě z Brna. Chtějí nám dát vízum jen do 14.7.
21:41 - Dobře to dopadlo, hurá do kempu...tak ne, čtvrtý level.
21:43 - Juchů, jedem!
21:45 - Tak zas nic - pátý level. Taky byl ještě další poplatek za ježdění po silnicích 2600 rublů.
Já nechápu, že se furt všichni podivují co po nás chtějí za papíry a peníze a jak dlouho celý ten přechod trvá. Jsou přece v Rusku.
V pátém levelu chtějí techničák a peníze.
21:52 - Přijde mi to divné, nevidím před sebou žádný další level. Ježkovy, my jsme v Rusku!

Cca půlnoc - Stále nejsme v kempu, ale v autobuse. Momentálně nás zastavila policejní hlídka. Nedělám si iluze, chce pivo nebo rubly...tak ne, teď zastavili úplně stejný tranzit jako je ten náš, ale s ruskou značkou. Proběhla kontrola osazenstva a jedeme dál.
Za 10 minut - Zastávka u benzínky, kemp asi nebude.
0:40 - Máme noční okružní projížďku Pskovem, protože jaksi nemáme kde spát.
Motto zájezdu: "tam kde ostatní končí, my začínáme".
Pepa pořvává z okna na kolemjedoucí taxíky "zdravstvuj".
NOC, NEVÍM KOLIK, ALE UŽ SVÍTÁ, PODLE HEDY 1:48 - Rozbili jsme tábor kdesi na louce u Pskova u rozestavěných domků. A to rekordní rychlostí, během deseti minut od výstupu z auta už jsme byli všichni uvnitř. Otravuje tu spousta komárů a taky nějaký brouk, nejspíš cvrček.
Trochu se bojím, co bude ráno.
PODLE HEDINÝCH HODINEK KTERÉ SE V NOCI ZASTAVILY JE 6:45, LÍDA TVRDÍ, ŽE JE 7:31 - Každopádně všichni už jsou vzhůru...proč!
8:50 - Už jsme zase ve Pskově. Ráno skoro nepršelo, a tak jsme si s Hedou trochu vyvětraly spacáky. Teď jdem na prohlídku Pskova a první dávky klášterů. Prý mi místo šátku přes hlavu a ramena bude stačit mikina s kapucí.
9:03 - Utekla nám paní průvodkyně.
9:10 - Tak to, co jsme v noci mysleli že je křižovatka kde každý jezdí jak chce, je ve skutečnosti kruhový objezd.
9:15 - Máme poštu i dva formuláře na registraci. Potřebujeme jich deset, ale naštěstí mají na poště kopírku. Doufám, že bude funkční.
10:03 - Už hodinu jsme ve Pskově a již jsme našli oficiální směnárnu. Prý tu jsou nějaké kláštery, ale já se teda nejvíc těším na Lenina. Natrefili jsme na paní se zlatýma zubama a známýma v Česku a ta nás prý dovede na místo, kde si můžeme vyměnit peníze, protože tady mají zavřeno, protože je dneska pondělí.
10:45 - S Hedou jsme ještě v autě provedly výměnu tenisek za sandály a žabky. Naštěstí, protože venku je dost hic. Zítra berem tříčtvrťáky a trička na ramínka. Teď čekáme v bance na výměnu peněz.
Přestup na ruský čas +2 hod.
14:00 - Chrám Nejsvětější trojice v kremlu ve Pskově - Máme za sebou pořádně vyzdobený chrám. Razíme k Mirožskému klášteru.
15:04 - Mirožský klášter - Skupina A [L&T + Vláďa + průvodkyně Jája] šla na prohlídku. Skupina B [já + Alec + Štěpánek + Pepíček] jsme šli k řece. Zatímco mě stačilo osvěžení končetin, ostatní to vzali zgruntu mýdlem a ještě chtějí prát. Štěpán pere košili tak, že ji namydlil, oblékl a plave naznak motýlka.
Mám vytýčené dva gastronomické cíle: vanilkovou colu a šašlik.
16:11 - Vyjeli jsme z Pskovské oblasti a jedem směr Novgorod. Po dálnici. S nostalgií vzpomínám na D1. Pro budoucí generace: tahle ruská dálnice rovná se naše silnice třetí třídy.
16:20 - Stále nás pronásleduje Fjodor.
Fjodor je dešťový mrak, který se nás ujal už na ruských hranicích, bdí nad námi a občas, když si myslí, že nám dochází voda nebo potřebujeme umýt, tak na nás zaprší. Při jídle mi spadl polštářek do paštiky a teď jsem zjistila, že vzadu od něčeho navlhnul. Ach jo.
Jo, a v Pskově jsem při procházce, zatímco jsme s Alkou a Hedou čekaly až velcí vymění v bance peníze, našla zlatý řetízek na ruku. Já bych si teda takovej nekoupila, ale nalezenému koni na zuby nehleď. A možná se ještě bude hodit.
A že je to dálnice se pozná podle toho, že jména měst na odbočkách jsou v azbuce i latince.
16:50 - Asi jsme sjeli z dálnice, má to jen tu středovou přerušovanou čáru.
17:13 - Mám trochu obavy o naše pneumatiky. Momentálně jedeme v protisměru, protože je tam o něco málo děr míň.
Proti jedou dva náklaďáky, musíme zpátky napravo.
Jeli jsme kolem letícího čápa, který měl v zobáku žábu.
17:36 - Zastávka na benzince. Heda je odvážná a šla na záchod. Já jsem si tam jen umyla ruce a chce se mi zvracet ještě teď.
Štěpán šel na záchod taky odvážně na záchod, ale ruce si umýval [k údivu místních a našemu obdivu jeho důvtipu] v kaluži. Mýdlem.
17:50 - Zrovna jsme projeli vesnicí Medved.
18:00 - Rovná silnice, respektive bez děr. Skoro. Jsem v šoku. Asi se blížíme k nějakému městu. Mám pro to název Potěmkinova silnice.
18:05 - Šimsk - 48 km to Novgorod. A jedem po šestiproudové silnici.
18:35 - Novgorod - Vidíme obchod. Chceme chleba.
19:00 - Podnikli jsme nájezd a máme dva chleby, okurky a papriku, čtyři jogurty, čtyři pirohy a moroženoje.
A litr kvasu z cisterny u silnice. Vanilková cola byla, jak na potvoru, vyprodaná.
19:08 - Piroh s masem je teda pěkně hnusná věc.
20:37 - Ach jo. Nemám jak nabít baterku do foťáku. Novgorod je moc pěkný, teda kolem řeky. Možná budem spát už tady a do Petrohradu pojedeme zítra.
20:58 - Bloudíme a venku prší. Štěpán nám aspoň čte pohádku Dva Ivanové.
21:30 - Zjistilo se, že mrak Fjodor s námi není od Ruských hranic, ale od té doby, co na sraz k odjezdu přijel Štepánek.
Heda je trudomyslná, protože tu nemá signál, tak jsme jí se Štěpánekm zazpívali píseň proti trudomyslnosti. Lída a Jája se daly do vyplňování registrací v azbuce. Jsme v kempu, je tu spousta aut a ani jeden stan.
21:59 - V kempu se chystala ruská diskotéka a tak jsme přejeli kousek dál k pláži...á, couváme. Asi budem mít taky diskošku.
Tak ne, jedeme jinam, ale zas tu je nějaký auto. Kašlem na to a zůstáváme.
23:53 - Máme postavený tábor aniž zapršelo. Hurá. Je tu komárů jak sviňa, repelent moc nepomáhá.
Vařili jsme polívku a jakési těstoviny a až na tu připáleninu se mi docela povedlo to umýt bez vody jen pomocí toaletního papíru.
S Hedou máme půlnoční foto s bleskem i bez.
Štěpánek čte Ruský týden.
Kolem půlnoci - Sotva jsme všichni ulehli a žigul se rozhodl že pojede pryč.

9:00 - Jája odjela do Novgorodu kvůli registraci. Má naše pasy, tak doufám, že se vrátí. Tom s Lídou jeli obhlížet Novgorod. My ostatní jsme tu zůstali, a protože Fjodor si šel vyhlížet jinou oběť a je krásně, sušíme a větráme spacáky a stany. S Gedou jsme se také oděly do plavek a jen co se z koupelny vrátí Alec se Štěpánkem, naběhneme tam i s čistícími prostředky my.
Jdu obracet Hartlův stan na druhou stranu.
11:20 - Jedem přes řeku Volgu.
S Gedou jsme se krásně vykoupaly i s mýdlem a hlavně i s vlasama.
Jedeme kolem super památníku, co vpadá jak vzlétající letadlo. Registraci nemáme, protože nebydlíme v kempu a tak jsme vyzvedli Lídu s Tomem a na Leningrad!
11:30 - Napsali mi oba rodičové.
Viděli jsme tank. První z mnoha.
Štěpánek přednáší něco o Petrohradu
Opět jedeme po šestiproudové dálnici. Je podezřele rovná. Jak dlouho?
12:06 - Silnice je stále pěkně rovná, takže jsem mohla provést výzdobu cancu. Fjodor už si nás zas našel.
12:07 - Ježkovy osmiproudovka se svodidlama uprostřed. Víc pruhů, víc děr.
12:47 - S Gedou jsme se dnes oblékly do triček na ramínka a krátké sukénky. Taky sebou snad budu mít konečně protisluneční brýle. Pitomé je, že jsem si při koupeli rozřízla o nějakou škebli palec u nohy a svůj kilometr náplasti mám ve spodu vešker bagáže.
13:20 - 40 km to Petrohrad - Jen dvě hodiny cesty a už jsme skoro tam. O tom se nám ani nesnilo.
V Rusku už je zas nebe vysoko a země je placka. Třeba nějaké kopce potkáme na severu.
Musím si nějak vydesinfikovat a zalepit tu nohu. Začínám litovat, že nemám vlastní slivovici. Ještě mě tak napadá, že první benzinka, kterou jsem v Rusku viděla, byl Jukos.
Celou dnešní cestu jsem neviděla jediné auto, které by mělo na SPZ nějaký znak z azbuky, který se nevyskytuje v latince. Třeba to tak mají schválně, aby jim rozuměl i zbytek světa.
K Petrohradu stále vede krásně rovná dálnice [osmiproudová] s velice omezeným počtem děr.
13:50 - Zastávka na benzince před Petrohradem. Mají tu pěkný nesmradlavý záchod s toaletním papírem. Vláďa si koupil mapu Petrohradu a okolí, já s Gedou 2 litry vanilkové coly a Tom smradlavé sušené ryby, které se pokoušel jíst v autobuse a byl kvůli tomu vyhoštěn.
Pepíček mi zapůjčil slivovici na desinfekci řezné rány od škeble a Lída věnovala centimetr náplasti.
14:18 - Jekatěrinské zahrady, Carské selo - Sraz za tři hodiny, snad už pak budem mít registraci.
15:37 - Stále Jekatěrinské zahrady. Ve čtyři máme sraz před vchodem do Carského sela [podle Štěpána carská letní chatička] a možná půjdeme na prohlídku. Dali jsme si rozchod a tak teď s Gedou sedíme v parku na břehu jezera s nohama ve vodě. Super.
16:00 - Zjistilo se, že ve vtornik je zakryto a tak jdeme do parku a na gondolu. Tom se hrozně rozčiluje a pročítá průvodce jestli to tam je napsáno, protože to prý průvodkyně měla vědět.
16:20 - Všichni, kromě Vládi, sedíme s nohama ve vodě na stejném místě, jako jsme před hodinou seděly s Gedou. Geda se Štěpánkem, navzdory zákazu, krmí kačenky. Otevřeli jsme si piva která jsme měli na úplatek,aby nás nechali jít do Carského sela za domácí cenu. Štěpánek nechal pivo plavat ve vodě. Já bych tam to svoje odložila taky, ale chtělo se mi převrátit a vylít do jezírka. Ne že bych ho kačenkám nepřála.
16:40 - Všichni, hlavně Lída a Štěpánek, jsou hrozně veselí. To bude asi z toho povinného piva na sluníčku. Akorát Tom je trudomyslný a furt mluví o velké nespravedlnosti s Jantarovou komnatou.
17:20 - Zjistilo se, že jsme nebyli v Petrohradu [jak jsem si celou dobu myslela], ale v Carském selu [což je součástí města Puškin]. Registraci taky ještě nemáme. Už plánujeme odjezd přes Bělorusko na Ukrajinu.
Na semaforu stojíme vedle Volhy co má na laně náklaďák. Z prava kolem projel někdo v autě po chodníku, aby nemusel stát v koloně; když pak narazil na překážku, zařadit se zpátky do kolony nebyl problém. Asi to tu je běžná praxem, ale Štěpánek s Pepíčkem to označjí za největší zážitek celé expedice.
17:43 - Konečně netrčíme v koloně, a tak jsme otevřeli všechna okna, která jdou.
Přijeli jsme na kruháč o poloměru cca 50 metrů, který se jezdí po čtvrtinách. Protože jsme přejeli náš výjezd, jedeme ho celý dokola, málem byla bouračka a jeden mrtvý chodec.
Vypadá to tu jako v Ostravě-Porubě, jen těch Leninů je tu víc.
18:20 - Už hodinu jedem po jedné ulici. Hledámě číslo 44, a už jsme u 58. Má tam být ubytovna.
Vymyslela jsem, jak vyřeším baterku do foťáku, koupím si novou.
18:36 - Jsme u čísla 44 a Jája obhlíží ubytovnu a domlouvá. Všichni kromě mě ale chtějí jet spát do kempu.
Nová baterka by prý nemusela být nabitá, tak teda nevim jak to dopadne. Geda se asi brzo počůrá a Štěpánek jde číst Ruský týden.
18:38 - Ubytovna není ubytovna, ale ekonomická akademie, a na ekonomické akademii v Rusku se ještě učí, takže jedeme do kempu. Všichni kromě mě [která potřebuje elektrickou zásuvku] jásají. Mně se tady líbí. Alespoň má štěstí, že sedím na straně autobusu kam svítí slunko, takže nemůžu nic fotit a vybíjet si tak baterku rozmazanýma nepovedenýma fotkama z autobusu.
19:09 - Všichni kromě mě viděli Auroru a Ermitáž.
19:29 - Stojíme v dopravní zácpě vedle tradiční anglické hospody, kde mají ve výloze ceduli Krušovice.
To je zajímavé, že tady v centru už člověk na starou Ladu nenarazí. Aspoň tady uvidíme auta, která k nám, tak za dva roky, přijdou na trh.
Vzhledem k tomu, že se suneme rychlostí 10m/minuta, je šance, že tom vzdá zítřejší návštěvu Jantarové komnaty.
20:00 - Jeli jsme přes Kimovo náměstí. Jsou tu samé přikázané směry rovně a doprava a my ptřebujeme jet doleva. Nakonec jsme museli zajet někam do dvora autobus otočit.
20:10 - Už jedem správným směrem - na Helsinki a Espoo. Tom konečně pronesl "zazpíváme si?" a všichni spustili Není nutno.
20:48 - Zastávka u OBI a Mekáče
21:02 - Dali jsme si ruský cheesburger. Štěpánek s Pepíčkem si šli vedle do supermarketu koupit moloko. Máme tři hodiny na registraci. Stihneme to?
Přejezd Petěrburgu stál celou jednu nádrž, a tak jdeme tankovat.
21:31 - Bydlíme [dvě noci za 500 rublů] a máme i bumážku [papír o registraci]. Teď prý jedem relaxovat.
23:36 - Obdrželi jsme pěkný rovný plácek hned vedle nějaké staré zbořeniny, která ovšem obsahuje osm nových připojených elektrických zásuvek, tak akorát padnoucích našim nabíječkám na telefony, baterky a foťák. Nedaleko jsou jakési stavby se záchody a sprchami, jež ovšem vypadají dost nechutně. Většina byla pro se jít vykoupat do moře, my jsme se tam šly s Gedou podívat a myslíme, že sprchy ještě všichni rádi vezmem na milost. Při procházce jsem pronesla svoji historicky první ruskou větu směrem k domorodcům na tomto výletě "prosimvás kde je moře". Úspěšně, neboť mi bylo odpovězeno a ukázáno.
Je tu hrozně moc komárů a můj repelent i Gedin Off jsou úplně nanic.

9:07 - Je tu pěkná kosa, komáři a máme orosené stany. Proto jsme je taky zanechali v kempu na doschnutí. Pán na motorce co bydlí vedle nás, nás neokradl, asi proto, že je Němec a pravděpodobně se bál, že okrademe my jeho. Už vím proč máme mokrý stan, v noci prý pršelo.
Geda si nakreslila adventní kalendář a odškrtává si dny, kdy už bude konečně zase doma. Podle mě, to vypadá spíš trochu jako metr na vojně.
Chtěla jsem si vzít tříčtvrťáky, ale protože mám čerstvě oholené nohy [a toho se musí využít] vyhrála minisukně. Na cestování autobusem je to teda dost debilní oděv. Tříčtvrťáky mám sebou na až bude nejhůř. Oproti včerejšku je taky změna v nepřítomnosti polštářku a v přítomnosti teplých ponožek.
Tom předčítá otevírací dny a hodiny a ceny vstupů.
Bereme to oklikou přes okolí Petrohradu [myšleno okrajovými částmi] a vypadá to tu jako přerostlá Líšeň s béžovýma panelákama. No vlastně i ty paneláky jsou takové trochu rozlehlejší.
9:40 - Ztratili jsme se.
9:56 - Tom s Lídou už začali pět častušky. Ráno prý v kempu hrála ruská hymna.
10:10 - Chvilka poezie, Lída přednáší báseň o Dněpru.
Jsem v šoku. Jedeme po osmiproudové dálnici [+ odstavné pruhy] bez děr a se svodidly po obou stranách.
10:47 - Podařilo se nám objet Petrohrad, což je paráda. Do Petrodvorců to je už jen hodinu. Štěpánek čte Ruský týden.
11:18 - Proběhla zastávka na benzínce. Místo druhé snídaně jsme zakoupili vodovou zmrzlinu Bonpari od Nestlé a já s Gedou po krabičce L&M slim za 19 rublů.
Máme značkový odpaďák z papírového pytlíku od Mekáče.
11:35 - Konečně pořádně vím kam a proč jedeme: do Petrodvorců do Petropavlovska do zahrad Petra Velikého podívat se na fontány.
Všichni, včetně nekuřáků, jsou nadšeni, jak tu jsou levné cigarety.
11:47 - Zjistilo se, že všechny cesty nevedou do Říma, ale do Petrohradu.
11:56 - Snad jsme na správné silnici. Jedeme kolem 20 metrů vysoké skládky.
12:00 - Ježkovy, už zas vidim Petrohrad.
12:05 - Nejenže ho vidím, ale už jsme zase v něm. Dnes asi po čtvrté.
12:34 - Jsme tady. Je tu dost přeautobusováno. Parkujeme asi kilometr od vstupu...ne, jen se otáčíme.
13:27 - I přes naprostý nedostatek informací jsme se dostali do paláce a zakoupili lístky na prohlídku palácových komnat. Já, Tom a Geda už jsme se dostali přes kontrolu, Pepíček se Štěpánkem šli hledat záchod, Lída s Vláďou už se prodrali za náma [a drát se davem v Rusku je něco úplně jiného než drát se davem u nás; je to takové, abych tak řekla, mnohem intenzivnější], Alena čeká venku s lístkama na kuky...ne, všichni se našli, prohlídka začíná.
15:20 - No jako nevim. Vypadá to [palác] jako Vizovice, ale vstupné je 10x dražší. Aspoň že ty kartinky mají za relativně slušný peníz.
Tom oželel Carské selo [nejspíš pod dojmem včerejšího a dnešního průjezdu Petrohradem] a tak všichni zůstáváme tady a v 7 máme sraz u avtobusu. Do Petrohradu to vidím tak na tři hodiny cesty. V lepším případě.
Jsme u moře a máme sebou plavky, ale je nám to úplně na nic, protože:
a) je zima
b) moře je minimálně stejně hnusné jako v kempu na druhé straně Finského zálivu.
15:35 - Sraz v 7 se nám začíná zdát trochu pozdě, naštěstí jsme potkali Jáju se Standou a tak jsme domluvili alternativní sraz v 6. Doufáme, že potkáme i Lídu s Tomem a Vláďu.
Jo, prý je vedle normální pláž, tak uvidíme co s tím koupáním.
16:27 - Dorazili jsme na pláž a k naší velké radosti jsme potkali Lídu s Tomem. Trochu to kazí jen fakt, že Vláďa je neznámo kde, a tak na něj budeme nejspíš v autobuse hodinu čekat. Aspoň se tam najíme.
Lída je zatím jediný odvážlivec, který vlezl do moře. Je tu hrozně mělká voda, ale alespoň je na dně písek, na rozdíl od včerejšího jezera.
17:53 - Já s Hedou už dlíme v autě.
18:49 - Zastávka na značkové benzínce Shell. Zaujaly mně půllitrové plechovky Gin&Tonic, Alec dokonce uvažovala o koupi; Geda se zas zaobírala lahví Krušovic za 100 rublů.
Opět stojíme v zácpě. Kolem projíždějí auta po chodníku, ale tam už začíná být zácpa taky.
18:57 - Popojeli jsme po silnici a jsme rádi, že jsme nejeli po chodníku, protože u přechodu pro chodce je velká fronta aut.
Já už si nikdy nebudu v Brně stěžovat, že stojím v hrozné dopravní zácpě.
19:05 - Štěpánek jde číst pohádky. Urá.
20:44 - My už jsme v kempu, super. Ale nemůžem se přes závoru dostat k našim stanům.
22:27 - O půlnoci razíme do Petrohradu na noční otevírání mostů na Něvě. Plán je následující: Lída + Tom + Vláďa už tam zůstanou, my zbytek se vrátíme, v 9 ráno sbalíme stany a všechny věci a vyrazíme do Petrohradu za nimi. O půl 11 se otevírá Ermitáž, kde se snad všichni šťastně shledáme.
Před odjezdem si dám nejspíš naposledy, ale i chvála Bohu za to, nabít baterku do foťáku. Taky si musím pečlivě rozmyslet svůj zítřejší look. Vidím to na bílé tříčtvrťáčky [jiné nemám] a tyrkysové tričko. Pitomé je, že sebou budu muset táhnout batoh, ale co se dá dělat.
Kromě Vládi šli všichni spát. Já jsem chtěla taky, vytáhla jsem si z autobusu deku abych nemusela rozbalovat spacák, ale:
1) Heda si ji vzala, aby nemusela rozbalovat spacák
2) svůj spacák jsem stejně rozbalila, protože jsem ho chtěla vyvětrat a vysušit. Vyvětraný je, ale poněkud v té trávě navlhnul.
Jdu přestěhovat věci před stan a odpočívat.

0:07 - Po vydatném spánku razíme do bílonočního Petrohradu. Standa to zase bere po obchvatu, tak jsem zvědavá, jestli to stihnem.
0:15 - Nejspíš jsme se zase ztratili, protože jedeme směr Helsinki, nikoli směr Petrohrad.
0:17 - Otáčíme se a plnou parou směr Petěrburg. Nedivím se, že řidič má už teď najeto o dva dny víc kilometrů než jsme na výletě. Když už jsme u toho, zjistilo se, že majitel cestovky sice podal všem zúčastněným [my klienti, průvodkyně, řidič] informace, ale každému jiné. Takže zatímco řidiči a průvodkyni jejich plán moc nevychází, nám [až na Carské selo] ano. Přijde mi to jako ta lepší varianta.
Pepíček se dal před odjezdem do řeči se sousedem Němcem, který tu je na motorce. Možná mu my Češi alespoň v Rusku připadáme jako občané EU.
0:30 - Podařilo se nám dostat na obchvat. Snad tu nebude nikde policejní hlídka, protože pravděpodobně nedodržujeme předepsanou rychlost.
Začíná se stmívat, dost mě to mrzí, protože nemám ráda tmu.
Ztratila jsem svůj pskovský zlatý řetízek. Kdo ví, kam až se touto "poštou" dostane.
0:45 - Stále na okruhu, ale zase jsme se ztratili. No aspoň že jedeme směr město.
0:50 - Jája se běžela kohosi zeptat na cestu. Myslím, že to nestihneme.
0:55 - Jája se opět ptá kolemjdoucích, a to jedeme furt rovně. Co bude až zajedem někam za roh? ...ha, chyba není v nás, na mapě není zakreslená jedna křižovatka.
0:57 - Jája opět vyskakuje s mapou ven, tentokrát se ptá v jakémsi magazinu.
1:10 - Ježkovy, předjely nás dvě rezavé lady. Štěpán chce pět píseň proti trudomyslnosti.
1:15 - Další dotaz na cestu, jedeme správně.
1:16 - Jsme u řeky! A zrovna u Aurory.
1:28 - STIHLI JSME TO. Stojíme u Sankt-Petěrburgského hotelu, máme výhled na dva mosty a zrovna začal ohňostroj. Konečně taky vidím Ermitáž. Všichni mi vysvětlili, že mosty se nezvedají kvůli turistům, ale aby mohly proplout lodě. Otevřené jsou do čtyř do rána.
2:28 - Super. Od Aurory do stanu jen za půl hodiny + zastávka u oblíbeného Mekáče na gamburger. Pepíček se neudržel, a musel si jít koupit mlíko.
9:35 - Podařilo se nám vyrazit s pouhým desetiminutovým zpožděním. Nad celým Petrohradem je roztáhlý Fjodor, beru si svetr a deštník. Jedeme jen k nejbližšímu metru a i tak bloudíme.
10:00 - Zatím bez problémů se nám podařilo dostat se do budovy metra, koupit lístky [které spočívají v kovové minci se znakem metra], nenechat se srazit na jezdících schodech a nastoupit do vlaku, který jede správným směrem - Sadovaja
11:44 - Ermitáž, 2. patro, č. 237 - Nějakým nedopatřením jsme se sem dostali v jediný den v měsíci, kdy mají cizinci vstup zdarma. V pokladně jsme obdrželi lístek, a na základě lístku jsme jinde obdrželi mapu celého areálu.
Kolem jde zrovna skupina Japonců s průvodkyní, která má na pravé ruce černou plesovou síťovou rukavičku s plyšákem.
Lída s Tomem už prošli celý Petrohrad a zbytek dne mají na Ermitáž, Vláďa je samostatná jednotka, A.+Š.+P. někam zmizeli a my s Gedou máme v 1 odpoledne sraz s Jájou na rudé plyšové sedačce u vchodu a pak půjdeme na projížďku loďkou.
Už jsme prošly Egypt a teď jsme u barokního malířského umění. Moc mi nejde sledovat všechno, a tak buď vím jak se obraz jmenuje a kdo ho namaloval, nebo vím jak vypadá. Je to tu dost pdobné tomu hroznému velkému muzeu ve Vídni. Musím jít dál, ještě nás čeká moderna v nejvyšším patře.
12:17 - Ermitáž, 3. patro, č. 316 - Sedím mezi Gauginama a je mi to úplně jedno, protože jednak se mi moc nelíbí a taky mám hlad a chce se mi hrozně spát. Umění dá člověku opravdu zabrat.
12:22 - Ermitáž, 3. patro, č. 348 - Gaugin byl ještě dobrej, na toho se dá aspoň trochu koukat, ale Mattise je škaredej a obsadil celé tři místnosti. Teď sedím u Picassa. Než jsem sem přišla, myslela jsem si, že se mi impresionismus strašně nelíbí, ale ve srovnání s těma Picassovýma hranatýma lidma je vlastně ještě celkem v pohodě.
12:44 - Ermitáž, fronta na Internet - Hrozně mě bolej nohy a mám namuzeováno tak na dva roky dopředu.
14:23 - KFC - S Gedou a Jájou jsme vyrazily na prohlídku. Venku se nedá moc dýchat, tady je aspoň klimatizace. Zakoupila jsem 4 pohledy pro nejbližší rodinu, ostatní uvidí fotky.
15:04 - Odchytl nás průvodce lodní projížďkou, a tak za deset minut vyrážíme na aquatour de Petěrburg. Super je, že poplujeme kolem Aurory i Petropavlovské pevnosti, a tak budeme šetřit naše ubohé uchozené nožky.
15:15 - Zatím je nás na lodi sedm. Snad to vydrží, protože tak je tu dost místa. Taky doufám, že nezačne pršet, protože Fjodor stále dlí nad celým Petrohradem. 17:05 - Projížďka byla pěkná, i když poněkud větrná. Zašly jsme si na záchod do Ermitáže a jdeme se podívat na barevný pohádkový kostel.
18:50 - Až na Vláďu jsme se všichni šťastně sešli v parku u Admirality. S Gedou jsme si pohladily medvídě.
21:45 - 49 km od Petrohradu - Již jsme opustili Petrohrad a z osmiproudové dálnice se svodidly po obou stranách a bez děr, se stala čtyřproudová silnici s dírama a březovým hájkem uprostřed [napsat poslední větu mi trvalo asi 10 minut].
Cesta metrem z centra proběhla celkem bez problémů, jen Pepíčka zaujalo petrohradské metro natolik, že si ho vyfotil. Naneštěstí se u toho, narozdíl ode mně, nechal chytit ostrahou a musel platit pokutu 100 rublů. Při výstupu z metra na stanici Staraja děrevňa jsme nakoupili pečivo k večeři [až na ten piroh s masem moc dobré] a hurá k autu.
Ještě před definitivním opuštěním STP [Sankt-Petěrburgu] proběhla zastávka v McDonald's. S Gedou jsme zakoupily po dvou gamburgerech, z toho jeden do zásoby, a já jsem si konečně dala moroženoje. Taky jsme udělaly pořádek v lahvích s vodou a pod našimi sedadly, pro případného zájemce o spaní v horizontální poloze.
Chce se mi strašně spát, ale o co, že sotva zamhouřím oko, nastane řidičova povinná přestávka.
Ještě me tak napadlo, že jistě nebude náhoda, že jsme si v místnosti s Picassem obě, nezávisle na sobě, v duchu prozpěvovaly Kubistický portrét od Suchého/Šlitra. Když jsme to posléze zjistily, zanotovaly jsme si spolu v Ermitáži na schodech Koupila má milá krokodýla a Tři tety.

5:00 - Kdesi v Rusku v lese kde jsou medvědi - S Gedou jsme se prostřídaly v autobuse na zemi, dokonce se mi jednou i podařilo natáhnout úplně nohy. Jinak už naprosto přesně vím, co si představit pod pojmem "zkroucený jak paragraf".
Řidič Standa se potřebuje taky vyspat, a tak se zastavilo v jakémsi kempu, ze kterého vidím jen silnici a několik dřevěných staveb skládajících se ze střechy a podlahy. V té největší jsme rozbili tábor. Já se Štěpánkem spíme na stole, zbytek leží na lavicích. Je tu opravdu, ale opravdu hodně komárů. Medvěda jsme zatím neviděli a venku prší.
11:05 - Ráno na nás jakási babka ječela, že v tom přístavku nemáme co dělat. Teďka začala dělat šašlik, a tak jsme si dva objednali, abychom jí udělali radost. Jíme naši gulášovou polívku z pytlíku a aktuální téma je "komáři a účinnost našich různých repelentů a Offů proti nim".
S holkama jsme absolvovaly toaletu, aniž nás sežral medvěd.
11:25 - Bábuška nejen, že nám udělala šašlik, ale taky u sebe nechala za 10 rublů nabít baterku do foťáku a prodala nám za dalších 12 protikomárová cigára North Star.
11:39 - Jsme na fakultativním výletě u vodopádů. Je to asi 150 metrů od šašliku a moc se mi tu líbí, protože tu nejsou žádné poházené petflašky a mají tu odpadkové koše. Začíná mi být blbě z North Star, ale nejdou na mě komáři.
11:43 - L&T se nechávají fotograficky dokumentovat, jak na strom vážou křiklavě růžovou mašličku pro štěstí.
12:11 - Čekám u suvenýrů na holky až nakoupí dary. Já už mám zakoupen jeden prsten, ale ještě nevím jak s ním naložím.
12:34 - Zjistilo se, že jsme v Karélii a tak musím uzpůsobit výzdobu. Nemůžu si vynachválit svoji investici do goretexových bot. Jejich vnitřek je to jediné, co ještě nepromoklo.
13:00 - Zastávka na břehu jakéhosi jezera.
13:40 - Proběhla celozájezdová koupel. Zase se cítíme jako lidi.
13:50 - Po desetiminutovém prohledávání po strop zaskládaného zavazadlového prostoru byl Gedou nalezen ztracený štrůdl.
14:10 - S Gedou posloucháme písně S&Š abychom mohly pořádně natrénovat Krkodýla, Kubistický portrét a hlavně Tři tety, aby se v autobuse nepěla pořád jen píseň proti trudomyslnosti.
15:17 - Medvěžegorsk - Proběhl meganákup v několika magazinech. Standa si nechal zakoupit kartón Bělomorek, Alec si koupila jednu krabku a Lída si koupila taky jednu krabku a večer bude mě a Gedu nutit to kouřit, aby ušetřila Off. Byli jsme v super obchodě s oblečením a vším možným, kde měli krásné svatební šaty za pouhých 4550 rublů [cca 3670 korun]. Jája zakoupila litr vodky Ruský rozměr, na které je napsáno, co se člověku stane podle toho kolik z ní upije.
Trochu se bojím, že Medvežegorsk je poslední město které jsem kdy viděla.
17:06 - Zastávka na podezřele čisté a zásobené benzínce. Lída a Alec začaly krmit tři místní psy, Geda si jednoho z nich chce vzít domů.
Bolí mě bříško, protože mám z té dírovaté cesty přeházené vnitřnosti. A vzadu není víc místa proto, že bychom spotřebovali tolik zásob, ale protože se setřásly.
18:25 - Právě jsme projeli kolem údržby silnic. To bych tu tedy opravdu nečekala.
18:48 - Z Petrohradu už jsme ujeli 814 kilometrů.
18:55 - 15 kilometrů do Kemu ze kterého odplujeme na Solovky. Spát budeme ještě tady a ráno vyrazíme.
19:36 - Jsme u modrobílé závory a Jája už pět minut vyjednává průjezd. Zevnitř auta to vypadá dost beznadějně.
19:40 - Chyba, v 7:30 jede loď a bere i auta a Standa s náma nechce jet.
19:54 - Chtěli bychom někde rozložit tábor, ale všude kolem jsou bažiny.
20:08 - ...nebo smetiště.
22:36 - Táboříme na fotbalovém hřišti. Máme tu návštěvu z vesnice, kerá chtěla koupit auto. Zatím vyfasoval bonbóny a z auta vylezla Jája s jedním pivem. Teď jsme zvědaví jak to dopadne a čekáme, že se budem stěhovat.
23:36 - Voloďa se ještě pořádně pobavil s Pepíčkem, ale pak na něj kdosi zavolal a tak nás nakonec opustil. Venku prší a je dost světlo, takže se nám, teda hlavně mně, vůbec nechce spát. Vstáváme v půl 6 ráno. Geda si zdobí svůj zápisník mými pastelkami a já to vidím taky tak. Škoda, žen ten Garry Potter zůstal v autě.

5:15 - Z vesnice asi nikdo nepřišel, ale je tu hrozná kosa a venku strašně a hlavně pořád leje. Nedaleko od nás hřmí. Hrozně doufáme, že se kvůli nepřízni počasí výlet na Solovky odkládá.
5:30 - S Gedou sedíme ve stanu a čekáme až to přejde. Bohužel to vypadá, že tohle nepřejde nikdy. Tom za nás všechny rozhodl, že se i tak jede. Já ale nechci umřít jen proto, že on chce vidět nějaký klášter. Je tady zima a mrznou mi nožičky. Ach jak by se mi hodila moje elektrická dečka...i se zásuvkou. Geda chce jít ve třičtvrtě na šest něco dělat. Já odmítám vylézt dřív než ve čtvrt na sedm a to jen abych sbalila stan a šla na záchod. I tak doufám, že se zůstane tady.
5:40 - Mám nové informace, Štěpánek mluvil s Jájou a ta řekla, že neví kdy jede další loď, a že bychom měli jet touhle. Když oponovali že je bouřka, prý se trochu divila. Každopádně, já se Štěpánkem odmítáme vylézt dřív, než v těch čtvrt.
7:32 - Fronta na loď - Máme nakázáno nemluvit, a když už, tak jen rusky, abychom dostali levnější lístek. To, že všichni mlčíme, je ale celkem k ničemu, když Vláďa stojí na lavici a všechno fotí ve žluté kšiltovce "Černá hora". Vane tu dost silný vítr, ale aspoň už neprší. Tom nás všechny nadopoval kinedrilem, my sami jsme se nadopovali vodkou a snad to nějak přežijem.
7:55 - Loď - Nějakým zázrakem se nám podařilo dostat se na loď. Napřed jsem se prorvala já a chvíli za mnou Jája, která nám koupila lístky [trik s tím že jsme Rusové nevyšel] a tak už se pak ostatní tolik rvát nemuseli. Lída ulovila v podpalubí místo k sezení, my s Gedou nakonec taky, ale na schodech. Zbytek je kdo ví kde.
8:15 - Byla jsem se podívat na palubě. Je tam tak trochu vítr. Podnikla jsem výpravu i na špici lodi a začínám litovat, že jsem nechala sluneční brýle v autobuse; kdybych je měla, mohla bych se totiž podívat směrem kam jedeme.
Vždycky když jdu kolem záchoda, jsem ráda, že se mi nechce. Moc doufám, že mi to vydrží. Se Štěpánkem jsme si zazpívali píseň proti trudomyslnosti a Boty proti lásce. Kluci nám [mě a Gedě] vyčítají, že nemáme boty na podpatku jako ostatní cestující ženského pohlaví. Chce se nám hrozně spát.
10:29 - Už jsme skoro u Solovek. Venku je furt vítr a tady vevnitř pořád někdo kašle, jako by se právě chystal vyzvracet. Mě už nikdy nebude teplo. Navrhla bych hned po vystoupení z lodi zapadnout do jakékoli hospody a vylézt až před zítřejším odjezdem. Jedou s námi nějací Japonci, kteří ale asi nejsou Japonci, nýbrž Karelové. Ti totiž prý vypadají trochu jako Laponci a Eskymáci.
11:20 - Solovecké ostrovy - První část plánu klapla, už sedíme v hospodě. L&T a Geda mají boršč, já jím karbanátek s rýží. Myslím, že Japonci co jsou Karelové jsou nakonec asi stejně Japonci, protože si všechno fotí a jeden vytáhl PDA. Jo, a taky nemluví rusky, ale japonsky.
S Alec a Gedou jsme vyrazily na záchod, ale jen Geda měla odvahu vlézt do místní turecké kadibudky.
Teď se jdem mrknout do kláštera.
14:12 - Cesta na ostrov Velká Mukzalma, zastávka na čabajku - Ještě tak tři kiláky kalužema a bahnem a jsme tam. A pak zpátky. Radši si dám cigáro.
16:00 - Velká Mukzalma - To je ostrov spojený s tím hlavním kamenným mostem - valem. Vede sem cesta - necesta, bažina. Uprostřed té poslední, kousek před mostem, to Lída s Gedou vzdaly a vrátily se na místo, kde jsme obědvali.
Začíná hřmět a prší.
22:44 - Pršet už nikdy nepřestalo, kaluže na cestě se změnily v jezera, jezera na cestě se změnila v ještě větší jezera a kolem byly samé mělčí nebo hlubší bažiny. Pravá noha vydržela suchá asi kilometr cesty nazpět, levá dva kilometry. Když se člověk zaboří do bažiny po lýtka, a sem tam spadne do kaluže, jsou mu i kotníčkové goretexy totiž dost na houby. Pláštěnka byla naprosto nedostačující, impregnace na bundě nepřežila prvních deset minut lijáku.
Já opravdu nechápu, co mě ráno vedlo k tomu, dát si do igelitových pytlů všechno kromě spacáku.
Asi po třech kilometrech zpátky na výchozím ostrově jsme narazily na čekající Lídu s Gedou. Při té příležitosti jsme popili co se dalo a shodli se, že si opravdu radši zaplatíme pobyt pod střechou, než abychom stavěli stany. Zbývalo nám ještě tak pět kilometrů bažiny a deště do vesnice; co nás ale těšilo bylo vědomí, že rozhodně nezatmíme.
Něco před devátou jsme vyčerpaní, ale stále veselí a ochotni si zpívat [tedy hlavně já se Štěpánkem a Pepíčkem, zbytek se už tak vesele netvářil] dorazili do vesnice z druhé strany, než jsme vyšli. V prvním "hotelu" měli plno, ale poslali nás jinam a po cca půl hodině stání v dešti uprostřed vesnice nám Lída s Jájou sehnaly ubytování ve dvou soukromých bytech. Teď jdeme spát, všechno mě hrozně bolí, zbytek dopíšu zítra.

9:21 - S L&T a Gedou bydlíme u nějaké starší paní, ve dvoupokojovém bytě se splachovacím záchodem. A taky s kamny. Všechno by bylo mnohem lepší a taky sušší, kdyby se na nás včera, v posledních asi dvou nebo třech minutách co jsme běželi sem do byu, nespustil ultra silný slejvák, protože jsme již předtím při čekání na jak to dopadne díky silnému větru, stačili trochu proschnout.
Co se dalo jsme rozvěsili po bytě, boty jsme vycpali toaletním papírem z Tesca. Paní ubytovatelka nás pohostila výborným chlebem, rybí polívkou [nevím jak chutnala] a čajem. V kuchyni na stole má obrovský stříbrný samovar, ale na čaj pro nás použila menší, modrý, umělohmotný, zvaný rychlovarná konvice. My jsme za to paní nabídli studentskou pečeť a zatímco Lída udržovala konverzaci, já a Geda jsme vycpávaly boty a zbavovaly naše kalhoty stop po bažinách. Během zpáteční cesty jsme totiž uspořádali takovou soutěž, já, s podkluzem a pádem na pravobok do bahna a kaluže [i s krosnou] a Alec, se zapadnutím do bahna po lýtka, se dělíme o 2.-3. místo. Geda s přehledem vyhrála, protože nejen, že zapadla do bažiny, ale nechala tam i botu. Tu se jí vzápětí podařilo vytáhnout, ale tato skutečnost její první místo nijak neohrožuje.
Teď ráno je situace taková, že L&T sedí v kuchyni a snídají a poté se chystají na prohlídku kláštera. Já se modlím, aby mi do našeho odchodu uschnul stále mokrý spacák a Geda dělá že spí, aby mohla zůstat ležet co nejdýl.
Hrozně bych chtěla, aby paní domácí zas pustila televizi, protože včerejší program, spočívající v megaestrádě se zpívajícími desetiletými dvojčaty a armádou děvčat tančících kozáčka, bych rozhodně ještě někdy chtěla vidět.
11:09 - S Gedou jsme se už jakž takž zbrchaly a razíme na obhlídku vesnice směr pošta - klášter - muzeum - hospoda. Sebou si bereme pláštěnky a naše extrašpinavé, ale skoro suché boty a kalhoty. Venku je pod mrakem, ale zatím neprší.
11:32 - Z útočiště se stalo vězení, protože paní domácí někam odešla a my nechceme odejít jen tak bez rozloučení. Oblékla jsem si na sebe svoje skoroaleneúplně suché kalhoty aby byly úplně suché a s Gedou sedíme v obýváku u stolu a máme kreslící a psací kroužek. Při tom se bavíme o tom, jak jsme chodily na základce do kreslení a nebavilo nás to. Gedu už to nebavení asi přešlo, protože maluje klášter a mapu kudy jsme včera šli.
15:21 - Venku zas leje. Moc doufáme, že se narvem na loď, ale nejspíš nás čeká noc na ostrově ve stanu.
17:17 - Loď - Urá, urá, urá. Navlékli jsme sebe do pláštěnek a krosny do igelitu a vyrazili k přístavišti. Byli jsme jedni z prvních bez lístků, takže se nám po parádní tlačenici podařilo dostat se na palubu a zaujmout stejně strategické pozice jako včera při plavbě na ostrov. Přestala jsem si hrát na bohatýra a od Pepíčka si vzala půlku kinedrilu. Chudák Lída, jen sedí na vedlejších schodech a trpí a řeká až to přejde.
17:30 - Nějaký pán si vyfotil Gedu protože není z Ruska.
17:35 - Chlap vzal Gedě její deníček a něco tam píše. Geda je z toho trudomyslná.
17:38 - Chlap napsal Gedě svoji adresu a chce po ní tu její. Geda mu napsala nějakou vymyšlenou i s vymyšleným jménem. Chlap to dal přečíst Tomovi. Tom si to čte nahlas a dost se u toho diví.
17:45 - Chlap se s Gedou chtěl bavit, i když mu pořád říkala "já vám nerozumím" a "ja nepanědaju". Když se ho pokoušela, na naši radu, ignorovat, tak do ní začal strkat. Řekla jsem mu tedy pěkně nahlas česky že mu nerozumíme a ať jde pryč a zabralo to. Jen Tom se diví, že se s ním nechceme kamarádit.
19:02 - Loď už se parádně houpe. Byly jsme se s Gedou mrknout na palubu a je tam moc pěkně. Uspořádaly jsme soutěž "kdo přejde rovně po rovné čáře". Moc nám to nešlo, ale aspoň jsme se notně nasmály a nejspíš i pobavily další cestující.
Ještě zpátky na Solovky, když jsme se po snídani vydaly ven, zamířily jsme, v touze konečně poslat pohledy z Petrohradu, na poštu, jenže na poště byla zrovna polední přestávka. Taky jsme uskutečnily prohlídku kláštera, včetně krátké návštěvy bohoslužby a všech různých výstav, při hledání té jedné, na kterou jsme si koupily lístky. Pak jsme obešly všechny suvenýry [asi troje] a zjistily, že v hospodě je plno. Cestou "domů" jsme se stavily na poštu a zjistily, že je neděle a v neděli má pošta zavřeno i na Solovkách.
Zpátky na lodi - Chlap se po hodině vrátil a začal se zajímat, kde má vnučku, kterou před asi 50ti minutami někdo někam odvedl. Geda viděla, že ji strčil do dveří s nápisem "čaj a káva", tak jen doufáme, že za nimi je opravdu to, co avizuje cedule.
Myslím, že bych měla pokračovat ve studiu ruštiny, protože i ty mizivé zbytky co mám ještě v hlavě, se mi dnes dost hodily.
20:30 - Úspěšně jsme dopluli do Kemu, aniž by se někdo z naší výpravy pozvracel. Standa už na nás čekal, takže jsme hned vyrazili na cestu. Geda má někde zahrabaný batoh s Garrym Potterem, tak jsem jí zapůjčila mp3 s Františkem Nepilem. Všichni kromě nás se dali do jídla, Štěpánek si k tomu zul boty a jal se větrat ponožky. Jsem zvědavá, jestli začne pršet dřív než postavíme stany, nebo až začneme vařit.
20:45 - U Sokola jsme zase potkali Voloďu s konví na mlíko; koukal na fotbalové hřiště, jestli tam někdo není. Už zase koluje Ruský rozměr. Já se tu snad konečně naučím pít slivovici, vodku i pivo. Alec sebou má i rum. Ještě že nikdo nevzal fernet a bechera.
Hurá, zastávka na benzínce.
21:07 - Ze samé radosti, že nejsme na ostrově, jsme si s Gedou namalovaly pusinku Lídinou fialovou rtěnkou.
23:28 - Odbočka na Urocezevo - stejné místo, kudy jsme projížděli v pátek odpoledne, STP už zas jen 639 Km.
Prší. Toto je třetí noční přejezd, a první za který jsem vděčná, protože nemusím vstávat, stavět stan a vycpávat ho igelity a všemi věcmi z auta.
Cca půlnoc - To je zvláštní, že jedeme furt rovně a přesto jsme zabloudili.
[Maselgskaja] [Vanzozero]

0:10 - STP 549 Km.
0:50 - Opět jsme projížděli naším oblíbeným krajským městem Medvežegorsk. Venku je šero, takové to, co nemám ráda, protože to znamená, že bude brzo tma. Tady mi to ale nevadí, protože bude zase brzo světlo.
[Linduši] [Povjenec]
Někdy v noci někde v Rusku - Zrovna, když jsem začala usínat, vyhlásila Jája přestávku. Geda s Alec a klukama se šli provětrat a pustili nám do auta komáry. Teď se vrátili a ještě si stěžujou jaký tu je hrozný vzduch a otevřeli okno, takže nejen že tu jsou komáři, ale i zima.
6:00 - Venku už se skoro rozednilo, ale bdí nad námi Fjodor a sem tam i něco pošle na zem. Momentálně se asi blížíme k nějakému městu, protože silnice je skoro jako nová. Předtím se nevyplatilo si opřít nohy koleny o sedadlo přede mnou, protože během asi čtvrt minuty jízdy po děrované silnici byly zase dole. Už se netěším na noční přejezd a chci stavět stan i v dešti.
[Gongiskaja]
10:28 - Furt jedeme lesem a furt prší. Už hrozně dlouho jsme nepotkali žádnou benzínku, a tak řidič Standa dolíval nádrž z kanystru a taky se přeskládávala zavazadla, protože levá strana je těžší než pravá. No bodejď, když nalevo sedí šest lidí, a napravo čtyři. Navrhovala bych každému napravo vrazit na klín jednu krosnu a bylo by pro problému.
[Mirnyj] [Archangelsk 650 Km] [Ivanovskaja]
11:20 - Chceme jít do magazínu, ale Tom se něčím zahákl za Lídinu botu a tak je v autobuse zácpa.
[Ostrov] [Andrejevskaja] [Skokovo]
12:35 - Konečně zastávka na benzínce pro benzín, pirožky a kafe. Teď už prý hledáme kde se ubytovat.
12:55 - Lipin bor - Klucí nám vykoupili poslední vodu, tak musíme do dalšího magazínu
18:02 - V Rusku na louce u jezera - Protože jsme jeli nonstop od včerejška osmi večer, máme skoro den náskok, takže jsme to po nákupu nafty, vody a chleba zapíchli a rozbili tábor. Super je, že než před deseti minutami začalo pršet, stihli jsme:
a) postavit stany
b) usušit mokré věci
c) uspořádat si věci z výletu na Solovky
d) umýt se i s vlasama
e) najíst se teplého jídla
f) vypít kafe
S Gedou teď dlíme ve stanu, píšeme zápisky a posloucháme doktory [všichni chlapi kromě Vládi a řidiče], jak se baví o jakýchsi nemocech s legračními cizími názvy.
19:27 - Hrozně, ale opravdu hrozně prší. S Gedou podnikáme různá opatření, aby pršelo jen na stan a nikoli do něj. Zatím drží, ale nevíme, jak dlouho to vydží. Když zrovna nepodnikám opatření, máme audiokaraoke s mp3manem.
22:35 - Přestalo pršet a tak jsme se slezli na náměstí, uvařili další jídlo a protože pořád neprší, tak jsme rozdělali oheň.
22:40 - Stále panuje veselá nálada, Pepíček donesl i zpěvník. Škoda, že tu nikdo nezná píseň Ja děngy prepil v bare.
22:50 - Oni se rohodli, že budou zpívat všechny písně ze zpěvníku aby měli program na zbytek zájezdu.
23:58 - Tom chce furt zpívat Karla. Když jsme mu se Štěpánkem zapěli Trezor, dotčeně řekl, že myslel Kryla.

0:42 - Byla Ascalona a přesto se ještě nejde spát. S Gedou jsme si nechaly udělat půlnoční foto, na které nás naaranžovali Pepíček se Štěpánkem, abychom vypadaly stejně krásně jako ruské slečny. Moc nám to ale nešlo, protože nemáme boty na podpatku a řasenku. Koluje asi třetí láhev se slivovicí a taky podle toho všichni vypadají a zpívají.
9:35 - Již jsme na cestě k nějakému klášteru. Fjodor už je zas nad námi a co nevidět spustí. Ale nám s Gedou to nevadí, protože se nám podařilo zpod našeho sedadla přesunout sadu půllitrových Poděbradek někam jinam a uklidit tam. Tom slíbil, že bude komický převlek s popovským kloboukem a při té příležitosti jsme si zazpívali Klobouk ve křoví.
[Ustje]
11:35 - Máme za sebou první klášter [Ferapontovo] a razíme na další do Kirillova. V autě probíhá debata o nadcházejících narozeninách našich babiček [v listopadu a v prosinci]. Doufáme, že další klášter bude taky patřit pod "Junesko".
11:45 - Kirillov - Jeli jsme kolem supermarketu. Už se s Gedou těšíme, až půjdeme nakupovat.
12:08 - Zastávka na nákup vody a čokoládových bonbónů. Viděli jsme dokonce i samoobsluhu. Teď jdeme na zříceninu [kláštera] a pak se vrátíme sem.
12:38 - Goricy - Jsme u zříceniny. Vypadá to, že je zakryto a tak brzo pojedem zpátky do Kirillova. Jdu to omrknout aspoň kolem.
13:03 - Klášter je tedy opravdu v dost zuboženém stavu. Geda naháněla kočky a Tom se chtěl kamarádit s místními děvčátky.
14:02 - Kirillov-klášter - Mám další dar pro moji mámu, ale stále nic pro Marťase. Myslím si totiž, že z desetinásobné matrijošky nebo jantarového náhrdelníku by asi moc nadšen nebyl.
Přidali jsme se k francouzskému zájezdu a jsme na prohlídce vnitřku kláštera s výstavou ikon.
16:44 - Konečně máme za sebou třetí klášter. S Gedou jsme vyrazily do města na nákupy, ale našly jsme jen suvenýry s tradiční keramikou a tržnici vietnamského typu. Taky jsme vlastně obhlídly oba obchoďáky, ale nenalezly jsme nic, co bychom nutně potřebovaly.
Jo, Geda si konečně, v klášterovém obchodě, koupila něco pro sebe: prsten s jantarem. V Rusku taky s čím jiným, že.
[Zakoze] [Novlenskoje]
22:10 - Máme s Gedou za sebou vrcholný zážitek celého zájezdu: zrovna když jsme šly obě na záchod, atakoval nás ovčácký pes. Tedy ne úplně, ale přihnal se opravdu dost blízko a velice zuřivě na nás štěkal. Naštěstí si ho hned zavolali zpátky, ale i tak to teda bylo dost akční.
Dneska vůbec netáboříme u jezera a už vůbec ne v lese mimo civilizaci, anóbrž na kopci [a to je tady dost vzácnost] asi dvacet metrů od hlavního tahu Kirillov - Vologda.
Trochu nezvyklé taky je, že dnes ještě nepršelo. Vidíme dvojitou duhu, dokonce jeden oblouk skoro celý. Ale nevíme, jestli po těch šesti-sedmi tisících letech to stále znamená, že už nebude pršet.
Dole v údolí lítá sova [prý je to puštík] a furt řve.
22:31 - Neplatí to! Už zas leje.
Dnes se nám opravdu vyvedlo postavení stanu, přímo uprostřed je parádní kráter. Geda svou půlku kráteru vyřešila tak, že na ni postavila bednu s jídlem a krosnu a spí u stěny stanu. Já jsem svou půlku kráteru vycpala oblečením a ručníkem, ale nevim nevim jak to dopadne.
A zjistilo se, že mám ještě furt mokrý spacák. Asi to měl v základní výbavě.
Jdu si číst, dokud je ještě světlo.
22:50 - Máme čtenářský kroužek.
Já, proto abych šetřila baterky, ležím hlavou k východu stanu. Geda si lehá hlavou na druhou stranu, zjišťuje, že je tam tma a půjčuje si ode mne baterku. Nabízím jí čelovku, ale nechce, prý za dvě stránky usne.
23:05 - Geda si furt čte a ještě k tomu se mě ptá na různé věci z Garryho Pottera.
23:10 - Geda jde spát a několikrát opakuje "dobrrrou noc". Poté mi sděluje, že čeká až jí odpovím aby mohla jít spát. Odpovídám tedy "dobrrrou noc" a Geda mi odpovídá "dobrou". Pak obě vyčkáváme co se bude dít dál.
23:20 - Přestalo pršet. Jdu ven na záchod. Jsou tam krásné červánky. Když s vracím, narážím zadní částí těla do bedny s jídlem a řvu "do prdele". Dostávám záchvat smíchu a Geda se dožaduje vysvětlení. Když jí to vysvětlím, říká, že to je stejné, jako když večer při ataku ovčáckého psa řekla, že se z toho málem posrala. Dostávám další záchvat smíchu a pak se ptám Gedy proč nespí. Geda odpovídá, že nemůže usnout, protože přemýšlí o životě, což u mě [vzhledem k tomu, že Gedu znám] vede k dalšímu záchvatu smíchu. Poté Geda řekne že jde spát a následuje další "dobrrrou noc".
Já se taky chystám spát, ale dostávám hlad a tak si beru jednu z bohatých zásob Margotek a zapíjím vodou z cestovní láhve. Pak si jdu konečně lehnout.
23:30 - Je nutno dovycpat kráter.
23:32 - Po několika marných pokusech zapnout spacák ho obracím naruby, a už to jde. Dnes už to snad bude všechno.
23:55 - Spát vedle silnice má ještě jeden zvláštní půvab. To totiž vždycky začne v dálce hřmět a vypadá to, že se co nejřív spustí liják, ale nakonec jen kolem přejede auto.

10:20 - Kurva už zas leje. Ne už, ale celou noc. S Gedou jsme dlely ve stanu a doufaly že se nikam neodjede tak dlouho, až nám Lída přišla říct, že je odjezd. Čeká nás Vologda a Jaroslavl. To jsou dvě města a snad jen jeden klášter. Mně a Gedě je klášter ukradenej a Lída se smutným hlasem ptá, jestli tam jsou hospody.
Tom si prozpěvuje "Ty jsi to moje zlato" a Geda si ke snídani rozdělala svoji "smetanu klasičeskaju"m> [která chutnala jako naše kysaná]. Hojně ji nabízí kolem sebe, hlavně mně, ale nedělá to z vrozené dobrotivosti, nýbrž proto, abychom byli tlustí [hlavně já], protože smetana má 20% tuku. Proto je taky tak dobrá.
11:15 - Venku furt leje. Prohlédli jsme si klášter ve Vologdi. Mají ho spravený.
Geda stojí vedle auta a Štěpánek s ní hovoří skrz otevřené okénko. Chce bumážku, nebo ji nepustí dovnitř.
L&T mají mokré konce spacáků a Lída už definitivně propadla trudomyslnosti; někam utekla a není k nalezení.
Začíná mě bolet v krku.
13:30 - Máme něco s motorem. Ne, že by mě to překvapovalo.
14:21 - Zastávka na benzínce. Mají tu relativně velký výběr teplých jídel, a tak bude zastávka asi dost dlouhá. Myslím, že dám novou šanci borčši. Taky bych si dala kafe, ale čaj s citrónem bude mít můj krk raději.
14:50 - Je tu hrozné vedro a přejedla jsem se boršče. Čaj bodl, a to, že si sama můžu přečíst co mají v jídelním lístku a objednat si, mi trochu zvedlo náladu. A taky tu je puštěná televize s Tomem a Jerrym. Ještě tak najít záchod a bude to dokonalé. Vlastně by taky mohlo přestat pršet.
15:05 - Jedeme kolem moc pěkného červeně cihlového kostela se stříbrnými kopulemi. To je snad první kostel [vlastně kromě toho pohádkového v STP] který bych si chtěla prohlédnout zblízka, jenže nás čeká Jaroslavl. Lída už není protivná, jen se tváří rezignovaně.
[Podolnovo] [Rešetinki]
16:05 - Jaroslavl - Neprší, mají tu suché silnice a ke klášteru nás vede nějaký pán, který před námi jede na kole. Dostane za to pivo. Bolí mě v krku.
16:20 - Jede před námi autoškola a nějak se zasekla na křižovatce. Průvodce-cyklsta si toho naštěstí všiml a tak na nás čeká. Aktuální téma: tajné písmo V. I. Lenina.
19:31 - Já i Geda už jsme zakoupily dary pro naše chlapce. Oba dostanou černé tričko s Mc'Leninem a Marťas námořnickou čepici s nápisem "Rossija". Po prohlídce kláštera [studentské vstupné za 5 rublů] která spočívala v trase vstup - suvenýry - WC - suvenýry - východ, jsme vyrazily do ulic na nákupy. Geda zakoupila tři krabky cigaret s obrázkem kláštera na krbičce a, nebýt mastného fleku a čmárance od propisky, i slušivé modré tričko. Já jsem zakoupila [třikrát sláva] věc, kvůli které prakticky podnikám celý výlet: film Azazel. Sice tam nejsou žádné tituky a je to jiný region, ale to se snad nějak vyřeší.
19:46 - Gedě teď došlo co jsme to klukům koupily za trička a zhrozila se. Nad námi je zase modro; můžeme začít uzavírat sázky kdy nás Fjodor dožene a zaútočí. [Novoselka].
20:53 - Už hodinu jezdímě po Rostově a hledáme cestu k jezeru. U prvního monastíru jsme potkali krávu a tak jsme teď měli v autobuse odbornou přednášku na téma dojení a krmení telat a kvalita masa v hypermarktech. Závěr zněl, že máme kupovat české výrobky, nebo půjde naše zemědělství do háje.
Jo, Geda chtěla v Jaroslavli koupit někomu jako dárek ruský čaj, ale ze všech krabiček a nás někde vykouknul nápis "Ceylon tea". Proto všichni dostanou cigára a čokolády.
23:30 - Bydlíme, neprší, není tu žádná voda na koupání. Tu slibujou zítra přes den, ale já nevěřím, že nebude pršet.
Jdeme spát, protože je skoro tma.

9:35 - Neprší. Ono neprší! Usušili jsme stany, udělali jsme si čaj a dokonce i polívku.
Razíme do Rostova. Tom si vyžádal přestávku na focení domečků, kolem jakých [úplně stejných] jezdíme už tejden.
Škrábe mě v krku, ale už můžu dýchat alespoň jednou nosní dírkou. Protože je vedro, má Lída na sobě letní šatičky a my s Gedou kraťásky. A s vidinou koupání taky plavky.
[Sulosť]
10:53 - Rostov - Vykoupali jsme se v hnusném zeleném sinicovitém bahnitém rybníku. S Gedou jsme si taky umyly vlasy, ale nevím, jestli to mělo nějaký efekt; každopádně si už ale nemusíme dávat umělý zelený přeliv abychom byly krásné. Když jsme byli uprostřed akce, přihrnula se k rybníku společnost sestávající ze dvou babek, jednoho dědka a jednoho dítka, kteří u nás očumovali tak dlouho, dokud jsme se všichni neumyli, neusušili, nepřevlékli a nevyprali plavky.
12:45 - Konečně máme za sebou rostovský klášter. S Gedou jsme dokonce bez placení zahlédly i několik ikon a výstavu fotografií z Tibetu a Indie.
Pak jsme obdržely rodinou kasu a vyrazily do města na nákup pečiva. To se nám podařilo objevit na poslední chvíli a tak jsme uskutečnily velký nákup za celých 30 rublů.
13:50 - Pereslavl-Zaleskij - Město, kde není žádný klášer. Super!
14:34 - Zakoupili jsme moroženoje. Já, Lída a Geda jsme měly ovocnou vodovou zmrzlinu velice přirozné křiklavě růžové barvy. Tom si koupil ruskoje moroženoje a dal mi ochutnat a tak si příště koupím taky ruskoje moroženoje, protože to chutná stejně, jako před revolucí chutnaly naše klasické polárkové dorty. Jen kdyby tak jedna porce nebyla půl kila.
15:00 - Jsme na kopci nad nějakým jezerem a je tu pomník s nápisem "Petru Velikému". Všichni šli obcházet nějaký barák. Já sedím na jeho schodech ve stínu, opírám se o výstavní dělovou hlaveň a snažím se neumřít. Aspoň že je teplo, ale i tak mi ta rýma a škrábání v krku dávají zabrat.
15:03 - Zjistilo se, že za barákem je kasa a v baráku je loď Petra I, tak se na ni za 30 rublů půjdeme mrknout. Když je tam chládek, jsem všemi deseti pro. L&T&G tentorkát nikam nejdou, protože u kasy propukla hádka o studentské lístky. Tak nemají žádné.
15:13 - Tam není žádná loď. Jen záchranný člun. Ale zato vyrobený samotným Pjotrem prvním.
16:26 - Vydali jsme se koupat. Je tu obrovské jezero s hojně využívaným vstupem do vody a průměrnou hloubkou cca 70 cm.
Jdeme se najíst pirohů.
[Veskovo] 17:24 - Už to vypadalo nadějně že odjedeme, chyběli jen Pepíček a Alec. Jenže při cestě z obchodu Pepíčkovi spadlo mlíko v sáčku na zem. Aspoň máme o zábavu postaráno.
18:07 - Kabanskoje - Z autobusu jsme zahlédli studnu s klikou, a tak se vracíme, aby si ji Štěpánek mohl vyzkoušet. A vůbec mu nevadí, že je ta studna ve vesnici a přímo před něčím domem.
18:10 - Vodu se vytáhnout nepodařilo, ale taky na nás nikdo z toho domu nevyběhl, a tak pokračujeme v cestě.
[Markovo] [Sima]
19:55 - Jurijev Polski - Klášter je naštěstí zavřený a dá se obhlížet jen zvenku. I tak jsme se všichni vrhli napřed na supermarket. Já jsem v zájmu svého zdraví zakoupila 2 broskve za 28 rublů a 20% smetanu [i když jsem měla nutkání koupit tu 25%].
Po obhlídce města nastala ještě těsně před odjezem akce, protože Štěpánek si v trafice zakoupil cigára s Leninem a všichni, když je uviděli, je chtěli taky. Pepíček byl vyslán zakoupit 10 krabiček které pak dál v autobuse rozprodával.
21:10 - Tábořiště - Zase spíme kousek od silnice a není tu voda, ale aspoň tu je sucho a zatím neprší. Dneska je kuskuspárty.
22:55 - Byli jsme se umývat. Já + Geda + Alec + Štěpánek + Pepíček. Kluci vynalezli potok protékající u silnice. Kopřivami se prokousali až k hnusné špinavé vodě a pořvávali na nás jaká je to báječná cesta. My jsme je pozorovaly ze silnice a pak jsme oznámily, že se vlastně mýt nechceme a odebraly jsme se zpátky do tábora.
Tento tábor je jedno velké pozitivum: neprší a ani nepršelo, tudíž je sucho a tudíž tu nejsou ti hnusní odporní téměř všudypřítomní komáři.
Pořád mě bolí v krku a teď večer se k tomu přidal i kašel. O ucpaném nose ani nemluvím.

9:08 - Stále mám ZRN [Zkurvenou ruskou nemoc] a už mě to teda nebaví. Venku neprší, ale je hrozné vedro. Dneska nás čekají tři města, ale alternativci [všichni až na Toma a Voloďu] doufají, že v tom prostředním bude něco ke koupání, kde bychom zůstali a památková sekce [Tom a Voloďa] by nás tam pak vyzvedla.
Až někde zastavíme, sednu si někam do stínu a budu popíjet mlíko. Určitě mi to pomůže.
Rusové jsou stejní vlastenci jako Američani, na sloupech elektrického vedení mají vyobrazené svoje trikolory.
11:30 - Suzdal - Chtěla jsem se uvelebit s dekou a knihou někam do stínu na trávu, ale vylákali mě do města, že prý se jde na pláž. Takže jsem zas byla ve třech kostelech, prošla si obchodní "pasáž" a trh. S Gedou jsme pak zanechaly ostatní dalším kostelům a skanzenu lidové architektury a vydaly se k řece. Pláž kterou jsme našly spočívá ve vysekaném rákosí, má nízký travnatý porost, dvě ohniště a jedno smetišťátko.
12:06 - Sedíme s Gedou na schodech kostela naproti místu, kde jsme vystoupili z auta a v pravidelných intervalech se chodíme dívat jestli někdo nejde. Nejde.
12:50 - Projeli jsme kruhovým objezdem, jehož středem vede hlavní silnice.
12:55 - Řeka! Akorát Tom jde do kostela.
14:06 - Kidekša - To jsme si báječně zaplavali, vydováděli se, a hlavně umyli. Teď máme na břehu obědový piknik a pak razíme na další štaci.
Dala jsem si svou včerejší broskev a 20% smetanu a jsem zvědavá, jak to dopadne. Všichni mě varují nedostatkem záchodů a řídkými lesy, ale já svému mlékumilovnému žaludku věřím.
15:50 - Bogoljubovo - Další klášter. Je celý bílý [ostatně jako všechy ruské klášery] a má pěkné modré báně. Napřed jsem se uchýlila na přední klášterní schody, potom naproti přes silnici na schody k pomníku padlým sovětům. ZRN mě zmáhá čím dál tím víc, už se mi ani nechce jít do magazínu pro moroženoje [stejně bych necítila jak chutná] a chci jen ležet ve stínu a nic nedělat.
16:00 - 32°C ve stínu, no to snad ne. Jsme přece v Rusku a v Rusku má být zima!
16:10 - Naši konají pouť do dalšího kláštera. Pouť proto, že jsme byli vyloženi na parkovišti a dál se jde pěšky asi da kilometry přes železnici a po poli. Já jsem to zapíchla s Garrym Potterem na polňačce pod stromy, hned za železnicí. Prý mě vyzvednou až půjdou zpátky.
18:55 - Zakotvili jsme v březovém hájku. Je tu taky pěkné smetiště. Až z křoví vyleze medvěd, budu se cítit úplně jako v Rusku. Jája mi darovala čtyři šumivé aspiriny a tak jsem si hned jeden dala a taky jsem si dala předsevzetí, že dneska nevařím [na rozdíl od téměř všech minulých dnů]. Stejně bude na večeři kuskus [místo včerejška] 19:50 - Kuskuspárty proběhla úspěšně. Kuskus nebyl jen kuskus, ale taky maso z konzervy, kukuřice, hrášek a Geda ještě kečup. Já bohužel nemohu říct jestli mi to chutnalo nebo ne, protože ZRN mi znemožňuje cítit jakoukoliv chuť čehokoliv co spolknu.
Teď všichni ležíme v březovém hájku na karimatkách a čekáme až začne pršet, abychom pak mohli řvát "proč jsme ty stany nepostavili už před hodinou", "kterej kretén vymyslel, že budeme spát pod širákem" a podobné repliky...Takže my s Gedou ten stan asi jdeme stavět, abychom řvát nemusely, ale mohly ostatím říkat "heč, my máme stan postavenej a všechny věci v suchu a vy nee". Jo a vlastně taky proto, že se zatáhlo a dost fouká vítr.
22:39 - S klukama a Jájou jsme si zahráli krávy, které ovšem nabyly nového rozměru již po první hře, kterou vyhrála Gedonie a při tom prohlásila "já jsem vyhrála, tak mi musíte dát hobla". Alespoň že jsme spravedlivě vyhráli [kromě Jáji] každý jednu hru.
Pepíček po dvou dnech co nemůžeme dýchat zjistil, že já a Štěpánek máme rýmu a vytasil se s kapkami do nosu. Dnes snad poprvé, kromě Solovek, spíme ne z kopce.
23:51 - To snad nejni pravda. Zrovna když se rozhodnu spát pod širákem, začne bouřka i s deštěm a bleskama.

9:50 - Vyjíždíme směr Vladimir. Je mi zle a asi umřu. Geda to nechce a neví co se mnou potom bude dělat, tak jí ještě musím radit.
V noci byla ukrutná bouřka. Štěpánek vůbec nespal; Tom taky ne a ještě k tomu přemýšlel o životě. Já, dokud jsem nespala, jsem zpytovala svědomí a modlila se. Při vší úctě to bylo účinnější, než nespat přemýšlet o život, protože po několika návratech a asi šesti hodinách bouře odezněla a ráno už nepršelo, jen je zataženo.
10:50 - Vladimir - Fjodor je roztáhlý nad celým městem, takže fotky budou na houby. Ale aspoň neprší. Jsme u nějakého obrovského chrámu, který se ovšem ovírá až v jednu odpoledne a tak jdem s Gedou na nákupy.
12:00 - Viděly jsme dvě svatby a teď jsme objevily obchoďák [vypadá trochu jako Vaňkovka] se spoustou obchodů s hadrama. Geda je všechny obhlíží, aby si konečně koupila "něco z Ruska". Já na ni čekám, sedím na zemi u zábradlí, dělám ostudu a trpím.
12:10 - Postoupily jsme do dalšího patra. Sice pořád vypadám jak sežmané prasátko, ale už aspoň nesedím na zemi u zábradlí, nýbrž na kovových židlích pro příliš unavené zákazníky. Hrozně bych si dala ten marmeládový koláč, jehož druhou půlku mám ještě v tašce, ale to bych pak vypadala jako chudé sežmané prasátko.
12:55 - Geda si nakonec koupila v nějaké místní obdobě Fisury [vydesignované drahé dárkové a jiné zboží] velký hrnek se žirafou v kovové krabici na kafe. Teď sedíme v ruském mekáči "Mak King" a koukáme na dětskou oslavu narozenin. Vede to jakási ženščina v širokých červených puntíkovaných tříčtvrťákách a s obrovsku mašlí téže barvy ve vlasech. Na obličeji má sluneční brýle a pod očima namalované řasy a černé tečky na tvářích a na nose. Jsme fascinovány a Geda tu sbírá zkušenosti do praxe.
13:35 - Protože šli všichni v jednu na Rubleva, přesunulo se auto se mnou, Jájou a Gedou k pomníku před chrámem. Bohužel se tam musí odbočovat doleva, bohužel je tam dvojitá plná čára a bohužel kousek od dvojité plné čáry hlídkuje "milicija", takže má Standa průser a v pondělí se má kamsi dostavit. Super ale je, že zbytek zájezdu si ušetří sto padesát metrů chůze. Pepíček se Štěpánkem si za 32 rublů koupili pistolky a střílejí po nás. Naštěstí mají každý jen tři střely.
13:40 - Standa s Jájou už jsou zpátky; ještě že tak, protože Pepíček se Štěpánkem ozbrojeni už se za nimi chystali to vyřešit. Jája je neuvěřitelná, nejenže Standa v podnělí nikam nemusí, ale taky ani neplatil žádnou pokutu.
[Omutišči] [Voronino]
16:20 - Sergijev Posad - Další policejní kontrola. Zrovna když Štěpánek čte druhé kolo Ruského týdne. A to jsme jen jeli ve svém jízdním pruhu.
17:50 - Sraz k odjezdu byl o půl šesté a Alec s klukama již dorazili. S L&T&G jsme se dívali na začátek mše. S Pepíčkem jsme se shodli, že bychom si chtěli zapamatovat spoustu věcí, které bychom si zapamatovat měli, ale nejde to, a místo toho si zpětně vybavíme samé kraviny. Jako je třeba hadr na utření po políbení skleněné rakve s ostatkama, klanící se a křižující se puberťačky v miniskuni a s kšiltovkou na hlavě a podobně.
Ukazovali mi ikonu svaté trojice od Rubleva [vím jen, že bych měla vědět kdo je to Rublev] a tak mě potěšilo, že jsem si ji předtím šťastnou náhodou koupila vyobrazenou na kartičkovém kalendáři na příští rok. Jo, a taky jsem konečně viděla co je za těma dveřma uprostřed stěny, kterou mají místo našeho oltáře [ikonostas, těm dveřím se říká carské dveře]. Vypadá to trochu jako náš oltář a je to takové pěkně barevné a zlaté, až mi přijde škoda to mít skoro pořád za zavřenýma dveřma. Ale když to tak chtěj...
Vyrážímě směr Moskva.
19:07 - Zastávka u něčeho jako autoservis pro novou žárovku. Opět se ukazuje, že řidič Standa je kretén. Posílá Jáju žárovku koupit a sám zůstává sedět za volantem. Když se Jája do dvou minut nevrací, s povzdechem "co na tom je ukázat jim žárovku a říct, že chci tu stejnou" se vydává za ní. Jak kdyby tam nemohl jít sám hned, když "co je to za problém když..." No, nějaký asi bude když už tam jsou oba deset minut.
19:15 - Problém byl s cenou. Dost by mě zajímalo, jak by to řidič Standa řešil, když rusky umí akorát "ano", já vám nerozumím a "čtyři hamburgry".
19:22 - Jsme v Moskvě...no, v Moskvě. Třeba tak padesát kilometrů od centra, ale v Moskvě. Už prý hledáme, kde složit naše ubohé kosti.
19:57 - Stále bloudíme po okolí Moskvy. Momentálně stojíme u hřbitova a Jája se Štěpánkem šli hledat někoho, kdo by nám poradil.
20:14 - Štěpánek zas střílí po Ged a ona mu za to jednu střelu přilepila na brejle. Druhou si tam přilepil sám a moc mu to sluší.
22:20 - Tak my fakt nakonec spíme u hřbitova. Abychom byli nenápadní, bez stanů a pod širákem. Nevím jestli to ovšem klapne, protože jsme jednak uprostřed strniště a taky tu občas projede náklaďák. Ráno odjíždíme v 5 a tak musíme jít spát. Všichni ležíme kvůli nenápadnosti za trsem trávy a já s Gedou a Pepíčkem se chceme bavit, protože nemůžeme usnout. Je dost světlo a to se pak pod širákem usíná dost špatně.
22:30 - Zrovna kolem projeli tři Rusové na jenom skůtru. Alec posílá dokola flašku ruského bylinného likéru.
22:35 - Štěpánek už se vrátil z lesa a tak jdem hrát žolíka. Geda nechce, protože prý hend usne. Proběhli kolem tři toulaví psi.
23:30 - Máme za sebou dvě partie žolíka a už je špatně vidět na karty, tak jdeme spát. Mám báječně mokrý spacák. Ostatní nejspíš taky. Fjodor jde zatím jiným směrem, ale kdo ví, kdy ho napadne to otočit na nás. Dva lidi hrozně chrápou a mě se vůbec nechce spát.

4:40 - Máme stále pěkně mokré spacáky.
6:40 - Moskva, stanice Čerkizovskaja - Úspěšně se nám povedlo vystoupit z auta, najít stanici metra, koupit pro každého dva lístky, vyměnit roztrženou bankovku [navzdory nízkému IQ paní pokladní, která se nás pořád ptala kolik za ty peníze chceme lístků] a nastoupit všichni do jednoho vagónu. Pepíček ani Štěpánek sebou nemají pistolky a tak jsou to dnes bohatýři nahouby.
6:58 - Ještě tři zastávky a jsme u Kremlu. Jsem zvědavá, co tam budem dělat, když se buď bude otevírat v deset a nebo bude, protože je neděle, pro inostrance zakryto.
8:20 - Mjasnickaja ul. - Skupina A [Geda, já, Pepa, Štěpa, Alec a Jája] bloudí po Moskvě. Máme za sebou Rudé náměstí, čímž tím pádem si to můžem odškrtnout, a dalších jedenáct hodin nám zbývá na flákání se. Myslím, že je dost výhoda být na Rudém náměstí v neděli hned v sedm ráno, protože tam je skoro prázdno a tak je vidět, jak náměstí opravdu vypadá.
Do teď jsme hledali kam jít na kafe a objevili jsme jakýsi, ale otevřený, kiosek a tak popíjíme kafe ve stoje a probíráme kam půjdeme dál. V deset máme sraz na Lenina. Máme štěstí, bo je dnes odkryto.
9:02 - Mekáč - Chtěly jsme si s Gedou koupit gamburger, ale ty prodávají až od desíti. Teď prý mají jen snídaňové menu. Jenže v deset máme být na Leninovi.
Á, už to vidím, největší světelná cedule: Mek snídaně do 10:00
10:55 - Fronta na Lenina - Měli jsme štěstí, protože když jsme před pěti minutami dorazili na Rudé náměstí, skupina B stála už cca v polovině fronty a vzala nás k sobě. Tím pádem jsme si ušetřili asi 100 metrů fornty. Jája s Alec Lenina vidět nechtějí a tak nám posbíraly batohy a odebraly se s nimi do parku. Doufáme, že je tam nikdo neokrade. Kluci pomlouvají sochu koně na pomníku Ggenerála Žukova před státním historickým muzeem. No je pravda, že vypadá trochu divně.
11:57 - Tak Křížalu už máme za sebou. Fakt paráda. Šašlik, vanilková cola a Lenin. Už můžu jet domů.
12:35 - Mekáč - Mám hroznej hlad a tak jsem podle Marťasovy rady zakoupila hranolky a 2 gambáče [ten druhý je do zásoby] a snědla jsem napřed hranolky a až potom hamburger a jsem docela najezená. Jestli to ale nebude tím, že ty hranolky byly ty největší co tu prodávají. Teď nás čeká Zmrzlina. To je ten chrám s hrozně barevnou střechou, který vždycky ukazujou v televizi, když se kdekoli v Rusku něco děje. Oficiálně se mu říká chrám Vasila Blaženého.
13:15 - Rudé náměstí, před Zmrzlinou - Byli jsme se podívat v obchoďáku. Jmenuje se GUM a je to ten nejznámnější a nejluxusnější obchoďák v Moskvě. S naším turistickým vzhledem jsme tam moc nezapadli. Taky tam je vedro a dusno, tak jsem se šla radši usalašit ven do stínu. Jak tak koukám na vládní palác, mohl by mít Voloďa taky klidně oválnou pracovnu. Přece by neseděl za nějakým řadovým oknem, že.
14:20 - Obětovali jsme sto rublů za vstup do Zmrzliny. Myslím že to stojí za to. Má to i jedno patro a všude spoustu různých místností propojených různými chodbami a průchody. Zhruba tak nějak, ale ve větším měřítku, si představuju knihovnu ze Jména růže.
15:05 - Fronta na moskevský Kreml - Za 120 rublů jsme se zbavili tří zavazadel a tak teď Pepíček s Gedou stojí frontu na lístky a já frontu na vstup. Jenže na rozdíl od jejich, moje fronta postupuje dost rychle, a tak musím pořád někoho pouštět dopředu. Alec s Jájou a se Štěpánkem šli trajdat Moskvou, protože 300 rublů za Kreml s velkým K jim přijde jako plýtvání penězi.
15:25 - Vypadá to tu trochu jako na Pražském hradě, ale je tu míň lidí, víc trávy a stromů a žlutější domy. Taky tu je budova, která vypadá z venku, a co je vidět i zevnitř, jako Janáčkovo divadlo. Možná to je Duma, ale není tu nikdo, kdo by nám to řekl.
15:55 - Jsme teprve na druhé výstavě ze šesti a mě hrozně bolej nožičky. Chodím tedy po Kremlu bosky s botama v ruce, ale stejně je mi nejlíp, když sedím.
19:00 - Protože v Kremlu zavírají v 5, měli jsme ještě hafo času a tak jsme šli spočinout do parku a pak se podívat na chrám Krista spasitele, který je zvláštní tím, že vypadá jak všechny staré slavné ruské kostely, ale je dost nový. Dostavěli ho kolem roku 2000.
19:25 - Sedím. Já sedím. Už nikdy nikam nejdu.
Moskevské metro je báječné. Nastupovali jsme ve stanici vyzdobené bojovníky za svobodu. Vypadalo to tam skoro úplně jako u Blanických rytířů, jen místo kopí měli v ruce kalašnikovy nebo nějaké podobné zbraně. Další stanice byla v rokokovo-secesním stylu.
Mám prý zapsat, že do metra jsme vlezli zastávkou Ochotnyj rjad a na metro nastoupili ve stanici Ploščaď revoluciji/Náměstí revoluce. Už asi vím, proč tam byli ti revolucionáři.
Další dvě zastávky byly nedefinovatelného stylu, ale celé obložené mramorem a s ozdobama. Jo, a jak jsme asi tak půl hodiny bloudili podzemím z jedné stanice na druhou, Štěpánek opět přehrál oblíbenou repliku "Koljo nikam neuběgaj" a hned bylo všem líp.
19:50 - stanice Park pobjedy - S Gedou jsme vyhlásily soutěž "najdi pěkného chlapa nebo zanedbanou ženskou". Moc nám tu nejde, protože obojího je tu nedostatek.
20:07 - Řidič napsal, že čeká na hlavní třídě 400 metrů zpátky. Ušli jsme asi kilometr a auto nikde. Já vím že se to nemá a že je dneska neděle, ale já mám na chodidle tři puchýře a tak i dost vražedné myšlenky.
20:20 - Chtěla jsem napsat, že je super, že nás neokradli, ale vlastně jsme ještě v Moskvě, a tak radši nic. Doufám, že toto není poslední zápis.
20:30 - Jo, Jája nás nechala odpočívat a milosrdně se vydala hledat auto. Nakonec se jí to povedlo. Ten debil byl někde úplně jinde než nám psal.
[Čuprjakovo] [Asakovo]
22:31 - Všichni kromě mě a Gedy se vykoupali v jakémsi rybníku s molem. My bychom se vykoupaly taky, kdyby hned vedle mola nebyla hospoda [no, spíš stánek] plný chlapů. Teď jedem hledat nocleh. Venku je zase zataženo. Podaří se postavit stany než zmoknem?

11:40 - Skoro jsme vyrazili včas [v 11]. Jedeme směr Smolensk, kde máme utratit všechny rubly. Doufám, že Smolensk neví, že je naš poslední ruská štace a ne = aktuální zpráva - prý projíždíme bojištěm u Borodina, 1812 - konec aktuální zprávy = nenasadí podle toho ceny.
Jinak v noci začalo pršet asi tak tři minuty potom, co jsme zapnuly stan s tím, že jdeme spát. Ráno bylo všechno suché, a dokonce jsme před odjezdem stihly vysušit i stanovou podlážku. Dnes podnikneme pokus o překročení běloruských hranic, tak doufám, že na nás Lukašenko nesešle hromy a blesky a hlavně déšť. S Gedou jsme si, z radosti nad slunečným dnem, zazpívaly několik náboženských písní a Pepíčk slíbil, že jen co dočte knihu, zapěje si s námi oblíbenou píseň Pampelišky.
Raduji se, protože jsem se probudila s neucpaným nosem.
12:07 - Blížíme se k městu Gagarin a zas si nás našel Fjodor. Jeho šeď se na modrém nebeském podkladu moc pěkně vyjímá.
12:10 - Ježkovy, řeklo se, že Smolensk je u Moskvy, tak proč vidím ceduli "Smolensk 241"? [opět jsme přejeli řeku Moskvu] No aspoň už jsme ve Smolenské oblasti.
Dneska nebudu na řidiče Standu moc nadávat, protože mi dal k sobě nabít telefon. Ale ten pakl dvanácti půllitrových poděbradek teda mohl nechat doma.
13:10 - Čtu Noc zpovědníka, a tak jsem v autobuse nastolila debatu "kolik andělů se vejde na špičku jehly". Dokonce se zapojil i ateista Štěpánek. Téma se polsléze stočilo na stáří andělů, a Štěpánek vznesl myšlénku, že anděl je starý, až začne trpět inkontinencí. Geda zas tvrdí, že všichni andělé jsou ti malí, tlustí, barokní. Já jsem kontrovala jinochem Gabrielem s mečem, ale umlčeli mě, že archanděl je jiná šarže a je to, jakobych docenta oslovila doktore.
Pepíček začal číst z Ruských bylin. My s Gedou chceme babu Jagu a Kostěje, ale na naše přání vůbec není brán ohled, i když nám to slíbili už v Polsku.
13:35 - Pepíček se uvolil, že nám tedy toho Kostěje nesmrtelného z Krásy nesmírně přečte. Akce je ale ohrožena, protože Geda to nemůže najít.
14:50 - Já chci jen napsat, že jsme projeli obcí Kamenka.
15:12 - Smolensk - Tak už jsme tady. Ještě tak objevit nějaký pořádný magazín, kde bychom mohli utratit všechny naše peníze. Zjistilo se totiž, že i přes velké přátelství obou zemí, v Bělorusku neplatí ruské rubly, ale běloruské rubly.
17:53 - Zpráva zájezdu: Tom ukázal komický převlek s popí čepici, a tak my, kteří jsme byli přítomni, už nikdy nebudeme trudomyslní.
Po prohlídce kostela [jak jinak, doufám, že na tomto zájezu byla poslední] jsme nakoupili jídlo, my s Gedou po třech krabkách cigaret, půllitrové vanilkové coly [větší neměli], Geda troje kalhotky a já jedno tričko. Zbylo nám 20 rublů a 39 kopějek a za cca 50 kilometrů nás čeká Bělorusko.
Jedeme přes Dněpr. Tom to zopakoval asi čtyřikrát, prý proto, abych se mohla pořádně kochat.
18:00 - Aktuální téma: co si dáme na jídlo v první hospodě po překročení českých hranic. Štěpánek s Pepíčkem a Alec nenakupovali hadry, ale navštívili místí verzi fast foodu s ruskými jídly, které říkají MekNastěnka. S Gedou ještě plánujeme, jak z normální coly udělat vanilkovou a taky řešíme, jak před Marťasem a Davidem ospravedlníme, že jim vezeme trička s McLenin's a Party is over.
19:23 - Krasnoje - Už ale opravdu poslední možnost k útratě posledních rublů. Pepíček mně a Gedě zakoupil moroženoje a já jsem Marťasovi k tomu tričku koupila čtyři velké fialové čokoládové bonbóny.
19:32 - Příjezd na rusko-běloruskou hranici. Ztratila jsem Gedinu rybičku. Mění se směny, už to začalo. Jdeme kouřit.
20:06 - Rodina G. vede debatu, kdo půjde doma první do vany a předhánějí se, kdo tam bude nejdýl. Tom už prý nechce být v Rusku. Chce smažený sýr s hranolkama a tatarkou a kočku. Jája s řidičem už přešli z jednoho baráku do druhého.
20:29 - Jedeme na druhý level.
20:33 - Změna, žádný druhý level neexistuje, jsme v Bělorusku.
Doufám, že to naše vízum budou chtít vidět aspoň při výjezdu, když už nás stálo tolik peněz. Geda si u příležitosti vstupu do nově země vzala čisté kalhoty. Jája posílá Ruský rozměr.
19:51 - Měníme čas na běloruský.
20:04 - Zajeli jsme kamsi po polňačce a řeší se, zda postavit stany, nebo jet dál. Je to tu celkem pěkně ukryté, ale je tu taky dost vysoká tráva, která nejspíš někomu patří a mohl by z toho být průšvih. To byle byl i tak, protože tady se, stejně jako v Rusku, nesmí tábořit mimo kempy. Dost pitomé je, že kempy tady nejspíš ani žádné nejsou. Jo, a je tu zas hafo komárů.
20:54 - Štěpánek o mě říká, že jsem mučavka královská. To prý je nějaká hrozná kyselina. Pepíček nám půjčil sokolovnu [stan 3x3 metry + předsíňka] a tak se s Gedou teď máme moc dobře. Jája nechce jít za náma, že prý by se nevyspala.
23:35 [Podle Gediných hodinek půl dvanácté a tři bublinky] - Dali jsme si několik partií krav a přezpívali starší českou hdební produkci a jdeme spát. Jája s náma pořád nechce spát v Sokolovně, protože prý se s Gedou pořád bavíme, a rozložila si spacák zvenku hned vedle stěny stanu. Určitě si tím moc pomohla. Geda ještě teď přeorganizovává celý stan, takže neležíme přes brázdy polní cesty, ale v nich. Takže teď ležíme každá u jedné stěny stanu a mezi námi jsou krosny a Geda mě nutí posílat si zprávy v morseovce, a to tak, že dělá tůtutů tututů tutůtu tutututů tutů.
Ach jo, kdyby člověk aspoň ležel v brázdě, nebo naní, ale proč musím mít pravou stranu těla nahoře a levou dole? Stejně se ale máme asi pořád líp než Jája, Alec, Štěpoš a Pepa, kteří spí pod širákem.
23:50 - Teda ale chrápající atak ze tří stran, to mě ta sokolovna vyšla dost draho.

7:00 - Už hodinu nemůžu spát. Venku svítí sluníčko a v Sokolovně je hrozná zima.
9:50 - To je k neuvěření, že my jsme schopni během deseti minut komplexně sbalit tábor a odjet. Jája viděla jakéhosi člověka co telefonoval u našeho tábora a tak vydala příkaz k okamžitému odjezdu. Ten se nám povedl aniž přijela policie, ale stejně nás dříve či později odchytí na silnici, protože máme cizí poznávací značku.
Už jsme potkali zase čapí hnízdo a mají tu černobílé krávy.
[Staseva] [Jaromina] 10:20 - Zastávka u rybníka. Podle mě vypadá dost nechutně, ale Štěpán s Alenou jsou ochotni vlézt do čehokoliv, ať je to sebehnusnější, jen když to teče. Možná u nich platí "co je mokré, to je čisté".
10:59 - Mám za sebou nejodpornější koupel svého života. Alec se Štěpou se koupali v místě s pneumatikama a konzervama, Tom a Pepa na místě s pneumatikama a bahnem a Lída, Geda, já a Jája v místě s pneumatikama, bahnem a lekníny. A vedla tam strmá bahnitá cesta lemovaná kopřivami. Teď opět spěcháme, abychom dnes stihli Minsk.
11:52 - Vitebck - Jsme v nějakém městě, co vypadá jako Ostrava-Poruba. Gedě vypadl čudl z mobilu a řeší to celý autobus.
[Garany]
12:32 - Polack - Další Ostrava-Poruba. Doufám v nějaké historické centrum. Přinejhorším vezmu zavděk i klášterem. 13:00 - Dali jsme Jáji dohromady 20 Euro na výměnu, abychom měli na chleba a vodu. Historické centrum [doposud jsme šli jednou ulicí] se zatím skládá z dřevěných domků. Už jsme potkali dva katolické kostely; z obou je muzeum. No, aspoň že ještě vůbec stojí.
13:09 - Ta deli byl ale pěkně debilní nápad. Kam se podívám, tam je flek od čokolády. Tričko jsem trochu vyprala v jakémsi, snad ne posvátném, prameni a svoje bílé tříčtvrťáky taky, ale už jsou stejně asi na odpis. Ještě že už jedem domů. Je hrozné vedro, tak to vyprané aspoň trochu chladí.
Prý budem v Bělorusku až do čtvrtka do večera. Doufám, že to zítra a pozítří ráno nebude takový úprk jako dneska, protože na trávící trakt některých členů expedice to nemělo dobrý vliv.
13:25 - Za 20 Euro jsme dostali 58800 běloruských rublů.
16:23 - Katyň - Jsme u památníku jakési vesnice vyvražděné ruskými, nebo polskými německými důstojníky [jak to bylo doopravdy]. Je tu efektní betonový hřbitov, betonové nápisy a železná socha hnusného chlapa co drží v rukou mrtvé dítě a má hrozně dlouhé ruce a vypadá trochu jako Frankenstein. A taky tu je rozprostřeno nejmíň 20 betonových zvonic [nejspíš co zvonice, to jeden dům] a každou minutu všechny naráz zazvoní. Působí to dost ponuře, jinak by to bylo celkem pěkné výletní místo...nebýt té historie ovšem. Sedím asi v polovině, ale nevidím důvod to celé obcházet. Radši jdu zpátky hledat vodu k pití.
[Slatavišča]
17:30 - Jedem o běloruské dálnici. Je čtyřproudá + odstavné pruhy a travnatý pás uprostřed. Už nemá svodidla [ale před chvílí ještě měla] a drncá to jak na D1. Zas budem spát někde načerno a nejspíš vynechme Minsk. Trochu mě to mrzí, ale zas budem ráno vyjíždět až 8 místo 6.
Na Rusku i Bělorusku mi přijde dobrý, jak mají na dálnicích autobusové zastávky. U jedné jsme teď potkali i přechod pro chodce.
19:37 - Táboříme u rybníka u dálnice. Je tu hafo domorodců, a tak děláme, že tu máme jen piknik. A+Š+P zas chtějí spát pod širákem, a tak nám Pepíček opět půjčil Sokolovnu. Nejsou tady komáři, ale mouchy. A moc.
20:17 - Nalepila jsem Gedě na tričko křiklavě oranžovou dlouhatánskou nálepku 3 + 1 ZDARMA aby vypadala jako miss. Moc jí to sluší, ale musíme ji teď nazývat Hedonie Jasné Slunéčko Krásná. Jdeme hrát Marxeso.
23:00 - Mám rekord v kravách - 42. S Gedou a Pepíčkem jsme si moc pěkně popovídali o letních táborech. Geda se taky pokoušela klukům vyprávět dva horory, ale moc jí to nešlo, protože se vždycky začala smát. Jsme zvědavá, kolik budeme mít ráno času na odjezd. Geda už chce jít spát a nechce si posílat zprávy v morseovce. Zas musim na záchod. Ach jo.
Jo a ještě je fajn, že až na L&T spí všichni daleko, a tak bude jen jedno chrápání.

7:43 - Kdyby nás Jájin budík nevzbudil o hodinu dřív, než se mělo vstávat, bylo by to ještě krásnější ráno. Každopádně jsme se stihli najíst, dát si kafe [poslední], vyčistit si zuby, usušit stan, Š&A se vykoupat a již razíme pro bumážku pro vstup do Bielowizského pralesa. Ještě bude ve vesnici zastávka u studny pro vodu.
[Astrošycy] 8:02 - Nabírání vody ze studny je fakt zábavné. Pokud to má člověk ovšem jako součást dovolené a nemusí to dělat každý den.
Hurá na Brest.
8:20 - Zpíváme sborové písně jako "Žampióny nadívané", "Každý den k svačině jedině pramen zdravý z Posázaví", ale největší úspěch zaznamenal "Elektrický proud".
8:55 - Již jsme prozpívali Ať žijí duchové, Noc na Karlštejně a Šíleně smutnou princeznu. Teď je na řadě Limonádový Joe, což vedlo k tomu, že Pepíček se Štěpánkem vytáhli pistolky se svými posledními náboji, atakují nás a ještě po nás chtějí ty náboje vrátit.
9:20 - 57 Km před Minskem a jsme u první mýtnice. Zpívá se Jarek Nohavica.
10:07 - Na dálnici jsme v protisměru potkali obrněný transportér s kompletní posádkou.
13:20 - 41°C ve stínu.
Jsme kousek před Brestem, proběhla zastávka na benzince, všichni jsme si dali moroženoje a já s Gedou jsme nakoupily zásoby vanilkové coly. Dokonce měli jednu dvoulitrovku. Mám ji za 3230 běloruských rublů. No, na benzínkách je vždycky draho...
Všichni jsou Běloruskem nadšeni, protože ve srovnání se zemí Velkého bratra tu mají [říkali Štěpánek s Pepíčkem] "fungující zemědělství, rovné upravené silnice, je tu čisto a mají upravené vesnice...akorát si moc nemůžou říkat co chtějí".
Kluci zas vytáhli pistolky každý se svým posledním nábojem...a už je jen jeden. Pepa ten svůj omylem vystřelil z okna. V autobuse nastalo velké pozdvižení všichni kromě řidiče a Jáji se pro něj chtějí vrátit.
14:15 - Brest - Jsme v jakési pevnosti, původem nejspíš dost staré. Bělorusové z toho udělali socialistický areál, kterému vévodí čísi [dělník nebo bojovník za svobodu] hlava a la vytesaná do skály [celé to je z betonu] se srpem a kladivem. Vstup do areálu je tvořen velikánskou pěticípou hvězdou a hrály nám při něm budovatelské písně. Když jsme došli až k hlavě, zrovna začínala přehlídka s kapelou a kladením věnců. To jsme všichni moc rádi že to uvidíme. [zde něco více k celé pevnosti]
14:56 - Dofotil mi foťák. Kladení věnců bylo přebito ještě mnohem lepším zážitkem: střelbou ze vzduchovky na nepřátelské pěšáky, tanky a balóny. 5 střel za 1000 běloruských rublů a z toho dvě úspěšné. Paráda!
15:17 - Štěpánek řekl, že si tu připadá jak na vlastivědném výletě. Včera Katyň, dnes pevnost s přehlídkou...Do pralesa chtějí 5500 rublů za bumážku a 18 tisíc za vstup, ale stejně nevíme, jestli nám tu bumážku vůbec dají. A stahuje se nad nás Fjodor, pravděpodobně začne pršet.
16:15 - Magazín. Máme utratit všechny peníze, kromě těch na bumážku. Mám 4 buchty, jednu slanou pečivo věc, jednu broskev [v obchodě byla veselá etudka s prodavačkou při nákupu váženého ovoce a zeleniny, tak aby mi to vyšlo s pěnězi] a zbývajících 500 rublů jsem dala dohromady s Pepíčkem a máme litr mlíka [Pepa je totiž, stejně jako já, laktofil]. Osobně to považuji za výborné zhodnocení zbývajícího kapitálu.
17:11 - Vypadá to, že bumážka bude. Lída s Jájou vypsaly za každého papír v azbuce, Jája vybrala po 5500 rublech a teď čekáme, jak to dopadne.
Prý budeme spát v kempu. Představuji si ho jako, v tom lepším případě, pokosenou louku u které někdo vybírá peníze za postavení stanu, vaření jídla a tak. O tom horším radši moc neuvažuju.
17:38 - Za deset minut se jdeme všichni ukázat, jestli jsme hodni vstupu do parku. Přijela Lada 1200 s dálkovým zamykáním. Taky jsme už s Gedou udělily v rámci naší soutěže jeden bod v mužské sekci.
Stále víc se zatahuje a ochlazuje.
17:51 - Už čekáme na chodbě. Pepa vytáhl pistolku a střílí po ostatních.
18:05 - Naše Marina Katovna šla pryč, zamkla kancl a já myslím, že už se nikdy nevrátí. Jája dělá tlumočníka jakémusi cizinci který neumí rusky a policajtovi, který zas neumí anglicky.
18:22 - Bumážku máme, ani jsme se nemuseli ukazovat. Bouřka stále nepřišla, ale čekáme ji každým okamžikem.
18:39 - Upadlo nám něco z auta [na křižovatce], ale nemůžeme to najít. Už začalo pršet, zatím jen trošku.
18:43 - Upadl kus tlumiče. Standa je fakt dobrej řidič. Když potřebuje koupit něco k autu, nebo se s autem něco stane, čeká co s tím ostatní udělají a světácky to komentuje zpoza volantu.
[Telmy]
Ta země je fakt placka.
19:20 - Čekáme u nějakých chalup v lese až Jája zjistí kde je kemp.
Štěpán s Pepou našli ve městě kus pazourku a teď do něj mlátí kusem žuly a vyrábějí nože a žiletky. Gedě se podařilo malý odštěpek přivázat trávou ke klacku, a teď mě tím ohrožuje a tváří se jak neandrtálec.
21:28 - Táboříme o asi 300 metrů dál než kluci vyráběli žiletky z pazourku. Je tu vodní nádrž se spoustou rybářů a rovná pevná zem. Poté, co odjel rybář který okupoval písčitou plážičku, jsem se šla vykoupat. Geda s Lídou před tím absolvovaly o kus vedle koupel s mrtvými rybami a žabincem. Já jsem si stanovila svoje priority, a když si mám vybrat mezi koupelí s mrtvými rybami a žabincem a být prase, tak budu radši prase.
Taky jsem šla do auta pro náš drogistický batůžek, a podle toho jak vypadalo auto a jak se řidič Standa a Jája tvářili, už navždycky zůstaneme v Bělorusku. Ale dali mi sebou pro ostatní 29 okurek, které dostali od místních bělorusů za piva. Už dlouho nepršelo a trhají se mraky.
22:30 - Šli jsme se mrknout na zdymadlo a cestou jsme pohladili chudáka strhaného a vyhublého koníka. Jdem hrát krávy.

8:25 - Jedeme do pralesa s nějakým domorodcem. Naše auto stojí na špalcích a stále nemá jedno kolo. To nám ale cestovka připravila pěkný program.
9:40 - Bielowiežský prales - Muzeum přírody - Neberou tu dolary ani eura [jak nám bylo řečeno ve městě] a dovnitř asi potřebujeme průvodce. No aspoň jsme viděli v muzeu vycpanýho zubra.
9:53 - My jedeme opravdovým autobusem. Super!
Sice jen do vesnice vyměnit peníze a zpátky k muzej, ale i tak dobrý.
10:10 - Jsme v ještě větším autobuse s nakresleným velikánským Mrazíkem na boku.
10:12 - Vyrážíme do pralesa a máme to i s výkladem v ruštině. Kéž by to okno nebylo tak špinavé a já viděla jak vypadá prales.
11:45 - Já opravdu nevím odkud začít.
Průvodkyni jsme nazvali Valja [podle Ruského týdne]. Je to přesně ten typ jak věkem, tak i vzhledem. Náš drsný zálesácký oděv [goretexy, dlouhé kalhoty, pláštěnka a pod.] je dost nevyužit, protože všude kam se může chodit je asfalt, štěrk, nebo dřevěný chodníček. Tam, kam se chodit nemůže je pěstěný anglický trávník. Absolvovali jsme totiž úchvatnou prohlídku běloruského Disneylandu, tedy spíše DěduškyMorozelandu.
Pro vstup se před vraty muselo hromadně zvolat "Dědečku mrazíčku pusť nás do světa pohádek" a na druhé zvolání nám přišla otevřít sama Sněhurka. Kolem dřevěných soch sedmi trpaslíků nás dovedla k domečku [no spíš to byla taková větší vilka] Dědy Mráze, který hned vyšel ven nás osobně uvítat. Měl na sobě letní oděv, zná Karla Gotta a ptal se nás, jestli taky máme Dědu Mráze. Potom se pokračovalo dál. Byla tam spousta věcí, na které když si člověk sáhne, sedne si do nich, podívá se na ně, zatancuje si okolo nich, projde se po nich, políbí je a pod., tak se mu splní nějaké přání. Rusové a Bělorusové byli hrozně nadšení a dělali všechno co jim Valja řekla. My jsme si sem tam na něco taky šáhli a přáli jsme si dostat se odsud.
Na konci prohlídky, v domečku s výstavkou dětských obrázků a jiných výtvorů pro Dědu Mráze, se zjistilo, že pokud chceme k jezeru [které tam někde je a kam jsme chtěli na procházku], měli jsme jet jiným autobusem, protože tento jede jen do DědoMrázolandu. Valja se nabídla, že k jezeru pojede s náma a ukáže nám zubry.
Bumážku za 5500 rublů po nás nikdo nechtěl, tak máme aspoň pěknou památku.
13:10 - Máme za sebou prohlídku voliér. Chudáci zvířata. Viděli jsme dva zubožené vlky, dva zubožené medvědy, tři koně, dvě laně, několik zubrů a pěkného soba s plyšovýma parohama. Kopytníci se nemají tak hrozně, protože jsou aspoň ve výběhu.
13:59 - Již jsme shlédli i Muzeum přírody. Něco tak...naturálního jsem ještě neviděla. Ta budova obsahuje veškerou faunu a flóru z pralesa, ovšem vycpanou a usušenou. Ale to neva, aspoň vím jak vypadají dva preoucí se rysové, či jak krvelačný výraz umí mít malé liščátko, když zrovna nese v tlamě ulovenou vránu.
17:15 - Po prohlídce Mrazíkolandu, voliér a muzea jsem byli všichni tak vyřízení, že jsme na jezero neměli ani pomyšlení a nechali se odvézt zpět k autu. To už máme spravené a od manželky jednoho z řidičů co nás vezli do pralesa jsme dostali borůvkové knedlíky. Pak nás dovedla k řece [o které jsem si doteď myslela že to je vodní nádrž] na místo s čistější vodou a bez žabinců. Standa nám tu všem povykládal jak to auto spravoval a místní mu pomáhali. Jája říkala, že celou dobu nedělal vůbec nic a všechno spravil nějaký Bělorus. Známe Standu už tři týdny a tak věříme Jáji.
18:01 - Proběhla velká družba se spřátelenými domorodci. Dostali jsme běloruské národní jídlo, které spočívá z malých bramboráčků bez majoránky a česneku, ale s tou jejich výbornou tučnou smetanou. Za to jsme jim předali šest piv, jedny kakaová diska, be-be sušenky a pomačkané ruské bonbóny. A za to jsme zase obdrželi dvoulitrovku zavařených okurek.
Vyrážíme na hranice. Zlomíme časový rekord z tšch lotyšsko-ruských?
18:43 - Příjezd k hranici.
18:45 - Ježkovy, my se otáčíme a jedeme zpátky.
19:05 - S Gedou jsme cestou Brestem udělily několik bodů v mužské sekci.
19:11 - Příjezd na druhou hranici. Řidič Standa se diví, že po něm chtějí techničák.
19:16 - Dostali jsme první razítko a máme za sebou první level. Přijíždíme do fronty a tak jdeme s holkama na cigáro.
19:38 - Už vidím pohraniční budku s pohraničníky. Chodí tu několik důchodkyň pochybného vzezření, které se nám snaží prodat něco k jídlu, popřípadě žebrají. Řekli jsme jim, že nic nemáme a že jedeme domů. Taky tu chodí chlápek s kávovarem [ne s termoskou, s kávovarem], ale protože nic nemáme protože jedeme domů, museli jsme ho nechat jít dál. Bělorus ve froně vedle nás šudlí novinama boční sklo auta. Třeba si myslí, že s čistým autem ho spíš pustí do EU.
19:45 - Proběhla první kontrola pasů a my s Gedou jsme dotčeny, protože jen po nás dvou chlap pas vůbec nechtěl.
19:48 - První level je za námi. Přijíždíme k ještě lepší frontě než byla ta předtím.
20:00 - No nic, jdeme se s Gedou podívat k duty free shopu.
20:05 - Podle Gedy má duty free shop otevřeno jen 23,30 - 24,00. Já myslím, že má pořád zavřeno, protože vevnitř není žádné zboží. Přesunuli nás do vedlejší řady pro autobusy, kde nikdo nestojí.
20:18 - Pustili ven psa. Kluci jdou číst Byliny.
20:43 - Jedeme pod střechu hned za běloruský autobus plný malých holčiček.
21:06 - Řidič Standa furt lítá sem a tam a vždycky nese nějaký nový papír nebo peníze na poplatek.
21:12 - Zrovna když jsem šla na záchod, začala kontrola osob podle pasů a výběr bumážek z lotyšsko-ruských hranic.
21:28 - Autobus s běloruskými holčičkami popojel a my též. Opět kontrola techničáku a ostatních papírů. Rozsvítili světla, aby na nás lépe viděli. Aspoň že jsme pod střechou kdyby začalo pršet.
21:36 - Máme zaplatit 2000 zlotých/osoba za to, že vjíždíme do EU. To je zhruba tolik, kolik byla cena zájezdu. Peníze po nás nechtějí Bělorusové, ale Poláci, což mě dost udivuje. Tom furt dokola opakuje že to nechápe a ptá se proč.
21:44 - Už přišel chlap a ptal se, kolik máme vodky a cigaret.
21:51 - Vrátili nám pasy a zas žádný razítko!
21:59 - Řidič Standa je prostě debil, protože není schopen zvednout zadek a vytáhnout VŠECHNY papíry k autu, a tak se po hodině zjistilo, že má papír, díky kterému snad nebudeme muset platit ty peníze.
22:01 - Druhý a třetí level jsou za námi. Stojíme na červenou na semaforu na čtvrtý level.
21:07 - Přechod na středoevropský čas. Příjezd na 4. level - Polská strana. Jak vidím tu polštinu, radši bych se vrátila do Běloruska. Je tu zákaz kouření. Škoda.
21:24 - Hustý, Standa ty prachy za nás fakt zaplatil, ale z peněz na benzín, tak nevím jestli dojedem. Opouštímě polskou stranu hranice.
21:57 - Polsko je plné nástrah. Čekáme před závorami až přejede nákladní vlak. Jede asi 20km/h a už tu čekáme víc než polovinu času stráveného v téhle zemi.
22:49 - Spíme pod mostem.

10:09 - Odjezd byl včera stanoven na deset, takže jsme v normě. Ale nechápu, proč jsme vstávali ve třičtvrtě na osm. V noci nepršelo, což je paráda a dnes od rána paří slunko a je hic. Tak jsme aspoň dosušili stany ze včerejška a pořádně se vycachtali v řece [ve které bylo spousta nezmarů]
10:41 - Hurá, Štěpánek čte Karelsé pohádky.
12:09 - Lublin - O tom jsem tolik četla od Singera, teď už ale vypadá dost jinak než v jeho knížkách. Zas je nad námi Fjodor.
14:27 - Hrajem opět s klukama slovní fotbal a kdo neví, ten dostane jednu až dvě rány pistolkou.
15:12 - Na včerejších hranicích došlo k mýlce. Platilo se jen 20 zlotých na osobu místo 2000, a to už se dá snést.
Proběhla přestávka na benzínce s kohoutkem se studenou vodou. Taky všichni zjistili, že už jsme vlastně hrozně blízko hranic [cca 250 km] a tak prý se jede k nám na smažák.
17:52 - Krakow - Stojíme v koloně a je tu hrozné vedro. Nemám ráda Polsko.
20:10 - Brno 230 km. Napsala mi maminka, a Geda se Štěpánkem jsou dotčeni, že jim maminka nenapsala ani jednou.
20:39 - 10 km do Polsko-Českých hranic. Tom furt mluví jen o smažáku s hranolkama a tatarkou.
21:04 - Zastávka na benzínce před hranicemi. Provedli jsme dva sřelecké souboje a la Rusko 19. století. Já vs. Štěpánek a Geda vs. Pepíček. Já a Geda jsme mrtvé a já to mám dokonce oficiálně potvrzeno lékařem.
Rozhodlo se, že se jede rovnou do Brna.
21:11 - Příjezd na hranici.
21:17 - Odjezd. Nuda.
Zábavné bylo jen to, že Jája celníkům odpovídala rusky.
21:25 - Česká hranice - žádná kontrola.
21:31 - Český Těšín - Nechtějí nám zastavit na naší oblíbené benzínce s diskotékou.
21:32 - Změna, jedeme na ni a všichni se moc těšíme.
22:17 - Sedíme v hospodě v Těšíně a všichni se moc těšíme na jídlo, které uvaří někdo jiný. Lída s Jájou mají pořád polského operátora a tak nemůžou nikomu volat. Jája po nás chce písemné vyjádření k ní jako k průvodkyni a ke Standovi jako k řidiči. Vzhledem k tomu, s čím se oba museli, jak ze strany cestovky, tak i ohledně nepředvídatelných nástrah celé cesty, vyrovnávat, dostali ode mne hodnocení pouze kladné.

2:18 - Vidíme Brno, ale s Gedou se strachujeme o život, protože řidič Standa na dálnici dost kličkuje. 3:36 - Už jsme doma, ale ještě je potřeba zapsat, že nás za celou dobu expedice nikdo neznásilnil, nezabil a hlavně neokradl!