On už ten den začal vesele, když jsem [po pěti hodinách spánku] dobrovolně vstala v sedm ráno. A tak jsem si aspoň vybrala poštu. Ovšem nálada pod psa.
Celkem fayn jsem stihla trolejbus a dorazila na nádraží. Ač to tak z počátku vůbec nevypadalo, nastoupili jsme všichni do správného vlaku. Tam nás ovšem pořád honili z vagónu do vagónu a tak jsme ve finále já, Petra a Paul zůstali uprostřed a zbytek skončil někde úplně jinde. Dopadlo to tak, že zatímco naše silná trojka vystoupila podle plánu ve Vyškově, zbytek se někde zapomněl. Šla jsem se po nich podívat a když jsem se vrátila s prázdnou, řekli jsme si, že ti se rozhodně neztratí. Nakonec, těsně před tím než vlak odjel, se zjevili u vagónu hned za lokomotivou.
Cesta autobusem již proběhla bez komplikací, na faře jsem starost o jídlo uvrhla na Vojtu a Powa a jsem v klidu.
Dá se říct, že pak už se nic tak zásadního nedělo. Ve velkém pokoji se hrálo na kytaru a zpívalo a četlo [já]. Pak mě Petra zkoušela z latiny. Jo, ještě vlastně kluci v kuchyni poslouchali přes walkmana mši, která se odehrávala o 300 schodů nad námi.
Teďka kluci [až na Pavlíka] odešli do hosody, holky hrajou na kytaru a Štěpán nám předčítá vtipy.
Tak, asi o půl dvanácté se naši miláčci vrátili z hospody, pravda, někteří [no, upřímně, Vojta a Pow] v podroušeném stavu. Holt proběhla sázka kdo toho víc zvládne. Od té doby nastal téměř nepřetržitý proud naprosto šílených hlášek...napřed oba dva svorně prohlašovali, že jdou spát ke kostelu. Teď oni dva + Milan s Pavlíkem spí uvnitř. Libor, Kraťa a Tom spí venku. Asi po hodině ale ty dvě nádhery [Vojta + Pow] vytáhli ven provětrat. Oba zvraceli šíleným způsobem. Powova poslední hláška byla "Mě se zdá o Vojtovi, že je vopilej". No nic.

Na letšti se spalo opravdu skvěle. Akorát tam ráno furt někdo chodil a Kraťa s Libourem se bavili o logice. Já se úplně vzbudila asi v deset a pak jsem si četla. Banku už vyloupili.
Pak nám dokonce Petra s Jankou udělaly snídani a čaj. Vojtu bolí hlava [jen lehká kocovina] a Pow je celkem v pohodě.
V jednu jsme s holkama, Štěpánem, Libourem a Pavlíkem vyrazili do Moravských Málkovic. Tam jsme zjistili, že je dneska všechno zavřené a vydali se nazpátek.
O půl třetí už jsme byli zpátky a já se šla uvelebit na Tomovu karimatku na zahradu. Vojta a Pow už od jedné vařili oběd. O půl čtvrté jsme se všichni vrhli na polívku. Pak mě Petra zkoušela z latiny. O půl šesté jsme se vrhli na kuřata a brambory. Výborný.
Pak jsem si četla Mníšku a šla jsem spát.
Probudil mě Štěpán, když vrazil do pokoje a pronesl "Piš si do cancu: ve společnosti vládne blbá nálada a všichni spěj.".
Už jsem si stihla umýt vlasy a zašít díry v tričku. Kluci se klouzaj na zábradlí a jinak se nic neděje. V jedenáct jsme s Pavlíkem šli obhlídnout situaci na operaci Petry. Nakonec jsme si s Kraťou uvařili krupici a pak jsme se ještě s Libourem nadlábli. Krupice s grankem a meruňkovou marmeládou je super.
Problém byl, že došlo mlíko.
Nevím proč a jak, ale nakonec jsem se nechala ukecat a šla jsem s Vojtou a Libourem spát nahoru [ke kostelu]. No, ve dvě ráno bylo ještě celkem teplo. V šest jsme se probudili zimou [já] a do toho začalo zvonit na kostele. Kluci spali hned dál a mě se taky za chvíli podařilo usnout. Po osmé už jsme se všichni vzbudili úplně úplně a taky začaly jezdit auta, tak jsme to zabalili a seběhli na faru.

Po návratu do tepla jsme se najedli, Vojta šel spát a já s Libourem jsme si skočili do obchodu pro studentskou pečeť a pohledy [Jana, Jitka, Nikol]. Na ty jsme se podepsali a já napsala cosi ve smyslu, že není co psát, protože nejsou zážitky.
V podstatě se celý den pak nic nedělo. Jen jsme se flákali a četli si [úspěšně jsem dočetla Míšku] a někdy kolem páté jsme vyrazili ke studánce. Napřed jsme obhlídli kdy přijede autobus [Peťka] a pak vyrazili ke studni. Ušli jsme tak kilák za vesnici, až pak Štěpána napadlo zeptat se kde to je, a tak jsme se zas vraceli.
Kraťa mi vysvětloval logiku a když jsme se vrátili na faru, v ústery nám přiběhla Peťka. Poté s Petrou pronesly že maj hru a vyhnaly nás do lesa sbírat paírky a složit z nich větu.
V osm jsme vyrazili do hospůdky a Štěpán se vsadil, že udělá velkýho bobra a taky se mu to téměř povedlo. Jelikož mezitím jednou zvracel, byl nucen vypít ještě jedenácté pivo [které ovšem místo toho neúmyslně vylil]. Bylo celkem zajímavé ho pozorovat jak po sobě uklízel. Asi v jedenáct, když už to měl Štěpán za sebou a pouze odpočíval na lavičce, jsme se zvedli a vydali se na faru.
Tam první co jsem udělala, bylo, že jsem seřvala Liboura, vzala si čokoládu a mléko a šla si sednou za Štěpánem na lavičku na dvůr a pak ke klukům do pokoje. Pow mě mezitím obral o občanku a od té doby mi od ní akorát posílá pozdravy. Tom ode mne chtěl čokoládu a tak seděl vedle mě a pořád dokola říkal "prosím, prosím, prosím, ..." Občas to taky proložil "Báro...nespi". Já na to, že už žádnou čokoládu nemám, ale s Tomem to ani nehlo. Pak už to ovšem začalo vadit i Vojtovi a Libourovi, a tak jsem byla nucena dát Tomovi pusu na tvář a zmlkl.
Pak jsem se šla zas mrknout na Štepu. Stále seděl na lavičce na dvoře, nyní zabalen do deky a kolem něj stepovali zejména Petra a Pavlík.
Pak jsme se se Štěpou dohodli, že budeme spát venku, a přes značný odpor ostatních jsme se tam usalašili. Po půl hoďce na mrazu jsem se odebrala dovnitř a za další půlhodinu vzbudili Štěpána a taky ho odlifrovali na faru.
Pak už jsme se téměř uložili na letiště. Petra s Jankou byly ještě v kuchyni a pak se odebraly do vedlejšího pokoje.

Ráno jsme se vzbudili v půl desáté a leželi jsme ještě tak do půl jedenácté. Štěpán řešil dilema, jestli má jít zvracet hned a nebo průběžně přes den.
Mě bolelo břicho a hlava, ale jinak v pohodě. Cook team šel do obchodu a teď dělají oběd [smažák]. Jdu na logiku.
No, logika je smrťák...ovšem úspěšně jsme zvládli tři rovnice a šli se naobědvat [smažák s bramborovou kaší a polívka tři v jednom]. Potom jsme se opět překvapivě flákali a leželi a četli si a kluci se prali a ...
Teďka se šli Orlíci opět klouzat na zábradlí a my zbytek se snažíme o zpěv.
Aktuální zpráva: není voda. Ještěže tu máme ty kadibudky!
Nalezla jsem [už podruhé] občanku. Teď byla v mrazáku. Předtím mi ji připíchli na strop na chodbu. Jenže když mi ji Štěpa oddělával smetákem, tak spadla rovnou do rukou Milanovi.
Odpoledne jsme si zapěli pár písní a já si četla Computer. Blbá věc je, že furt neteče voda, tudíž ani nesplachuje záchod...Orlíci se klouzali po zábradlí a pak se jich pár vydalo na procházku. Štěpán opět hrál Tři sestry a tak jsme vesele zpívali. Zhruba v jednu jsme se vydali do našeho pokoje a Libour mi vzal náramek, což byla záminka pro parádní rvačku. Štěpoš z toho měl ohromnou legraci a furt nás fotil. Mezitím se vrátili kluci z procházky. Vojta sbalil novou kočku. Mourovatou. Kotě. Pak se ovšem nahrnuli k nám do pokoje, dělali mě a Libourovi obecenstvo a výborně se bavili. Spát se šlo ve tři.

Nechápu jak to, ale někteří aktivisti se u nás v pokoji objevili už v deset ráno. Já se zařekla, že před půl jednou nevstanu.
Dali jsme se do úklidu, který jsme přerušili pouze hodinovou návštěvou kostela.