krhov

Tento výlet jsme úspěšně začali tím, že jsme se načerno svezli až do Morvských Budějovic. Když náš autobus vjížděl na nádraží, kdosi vzadu se zeptal kde to jsme a my svorně odpověděli "v Moravských Budějovicích" a Tom dodal "a taková velká cedule tam byla".
Poté jsme vyslali Petru zeptat se řidiče kdy máme vystupovat. Ten si stoupl, vyčítavě se na nás zadíval a pronesl, že jedeme už 20 kilometrů načeno a kdyby přišel revizor, tak platíme 500 korun pokuty a jak to, že jsme nevystoupili. My na to, že jsme nevěděli že je to ono, a zezadu autobusu se ozvalo "a taková velká cedule tam byla".
V čekárně jsme si tedy počkali na zpáteční autobus, zaplatili lístky do Hrotovic a vystoupili už v Krhově. Zatímco Petra marně bušila na dveře fary [pak nám přišla oznámit, že paní Anděla Kainová není doma] mě Libour stačil napřed hodit do sněhu, a pak vést proti Tomovi a Powovi koulovačku a mě si vzít za štít. Potom kdosi "spadl" na zem a už byla na světě klouzačka. No a pak přišla Petra s paní Abrahámovou.
Pak už jsme se jakž takž adaptovali: kluci donesli dřevo, pitnou vodu a upilovali řetěz, abychom se dostali do prvního patra; holky zatopily a já zametla a omlátila schody od ledu.
Pak se v podstatě nic nedělo a někdy kolem čtvrté odpoledne jsme se s Libourem vydali do Račic zjistit, kdy nám jede autobus zpátky. Nikde žádná cedule, a tak nakonec, zatímco Libour se bavil s nějakou černou kočkou, jsem se šla zeptat a má snaha byla korunována úspěchem.
Po návratu nebylo na faře teplo, jak jsem Libourovi slibovala, nýbrž zima a tma. Byly dvě možnosti. No, tři. Buď bude tma, nebo bude u vypínače pořád někdo stát a držet ho na "světlo", ne a nebo se bude svítit nonstop a nepůjde to už nikdy zhasnout. Nakonec jsme si vybrali třetí možnost. Mezitím jsme se s Libourem lechtali a převelice se bavili. Pak se uvařila [ohřála] zabijačková polívka a v momentě když jsem měla modlitbu a říkala že doufáme že přijede i Vojta, Vojta zabušil na dveře. Tak jsme se najedli v plném počtu, pak si dali špagety a Libour si mě vybral na umývání nádobí. To znamenalo, že jsme si sedli ke kamnům a řekli, že to umejem až nám donesou vodu. Asi za deset minut se objevili Pow s Tomem a táhli tři obrovské hrnce plné sněhu. Než se to všechno rozpustilo, stihli jsme s Libourem ještě jednu menší rvačku. Nádobí nakonec zbylo na mě, protože ve finále se Libour s Tomem a Powem odebrali do vedlejšího pokoje a zatopili v kachlových kamnech.
S Vojtou jsme pak nahoře provedli pokus přestěhovat postele blíž ke kamnům, což se nám po menším incidentu, kdy se zbořila Vojtova postel, povedlo.

Ráno jsem se přinutila vstát asi o půl jedenácté. Šla jsem se mrknout do kuchyně a pak se v podstatě ohřát na zahradu. Poté jsem se uvelebila u nás v pokoji, kde Vojta s Petrou zatopili a pokoušela se psát do Cancu a Vojta si hrál se psionem. Pak jsem se na chvilku prospala a následovala další rvačka s Libourem. Tu zakončil tím, že mi sebral prsten. Pak jsme si ovšem vzpomněli, že by mohlo být jídlo, tudíž jsme se odebrali dolů, přinesli uhlí; no a pak nás zavřeli do sklepa. Musím říct, že je opravdu romantické trávit poslední hodiny posledního roku s číslem 1 na začátku zavřená ve studeném sklepě kde táhne.
K večeři jsme měli smažený sýr s bramborama, a to hlavně díky tomu, že se někdo obětoval a vyžebral strouhanku. Teď si pěkně sedím v křesílku, nohy na kamnech, za mnou leží Libourek a je nám fajn.
Právě do naší vyhřáté poklidné místnosti vrazil Pow a začal zpovídat Liboura stylem "Haleluja, Ježíš tě vidí! Co to bylo za ty porno stránky? Jakej to byl server?". Po desáté jsme se s Libourem vyhecovali, pořádně se vyzbrojili a vyrazili do sněhu. Později se přidali i ostatní, až na Toma a na Vojtu, kteří spali a nabírali síly na později. Když už jsme byli všichni pořádně mokří, zaveleli jsme s Bourem ústup do baráku a jali se sušit si věci. Takže teď v podstatě idylka. Sedoleh na postýlce pod dekou a za půl hoďky novej rok.
Zhruba tak za pět minut novej rok jsme se jakž takž zbrchali a jakž takž se sešli v tom pokoji s kachlovýma kamnama. Ovšem vzhledem k tomu, že každému šly hodinky jinak, se na přesnost nijak moc netrpělo. No, tak se bouchlo šampusem a o půl jedné se šlo ven bouchnout petardama. Dalo by se říct, že jsme udržovali vesnici na úrovni, protože jsme byli téměř jediní, kdo něco podnikal.

0:43 - Tak tu máme novej rok a dvojku na začátku. Úspěšně jsme bouchli dva sekty a polili gobelínový ubrus a o půl jedné se vydali bouchat petardy. Nutno říct, že Krhov je spíše televizní vesnice...

P.S. Nikdy předtím a nikdy potom jsem nezažila, že by se mi při umývání podlahy měnila voda pod rukama na led.
Paní Anděla Kainová nás v pátek odpoledne pozvala na návštěvu a tak jsme viděli kousek Mrazíka.
Kluci již ve čtvrtek uspořádail sbírku veškerého alkoholu, umístili ho do skříně mezi slavnostní ornáty a celý pátek chodili upíjet.
Rušnou silvestrovskou noc nepřežil jeden farní polštář, který musel být při úklidu spálen.

LIBOUR: Ten trapas to mně nevadí. Mně vadí že jsme dvacet kilometrů ze souřadnic

BÁRA: Jo kdyby ještě jela Gottfriedka, tak to by bylo dokonalý.
LIBOUR: Počkej až přijede Vojta, to si myslíš že by jel sám?

POW: Právě jsem si vzpomněl! Ty používáš produkty Microsoft. Ty používáš Microsoft Internet Explorer, MS Outlook, MS Word, ... Ty používáš tůt Internet Explorer, tůt Outlook, ...
LIBOUR: Ano
POW:Ty už se na meteorit nedostaneš

POW: Víte jak poznáte Vojtěcha že je opilej? Že začne mluvit sprostě
VOJTA: Protože se cítím jak ve škole

SESTRA: Tome kolikrát mě vidíš?
TOM: Jednou
POW: On totiž tuší že je to jeho sestra a že dvě nechal doma

POW: Ten fernet je ňákej podvod. Jsem vypil ina čtyry sklinky a mám iba dobrou náladu

VOJTA: Když je někdo pod vlivem alkoholu, tak se nejvíc projevuje jeho přirozenost.

VOJTA: Až příště budem chlastat s Tomášem, tak Tomášovi dáme umělohmotnej kelímek.

POW: Přece jenom když se vybliješ na Bára tak máš jistotu, že to po sobě uklidí.

POW: Dám si jenom...to je málo...jenom...to je málo...to je jedno, stejně to vidím čtyrikrát.

POW: Kdybych náhodou, čírou náhodou zvracel...protože já jsem absolutně nezvracecí typ.

BÁRA: Vojto, dneska ráno příjde kněz.
VOJTA: Jo? Haleluja, tak mu požehnáme

VOJTA: Právě vyzvracel tu sušenou švestku. Kdyby ji ti kokoti nesušili a radši z toho udělali slivovici, tak by se nepozvracel

LIBOUR: Pow?
POW S HLAVOU V KÝBLU: Příjem
LIBOUR: Chceš se projít?
POW: Ne
LIBOUR: Budeš blít?
POW: Právě o tom uvažuju

TOM: Jé, kdo to tady pozvracel?
KRATA: Těžko říct
TOM: Byl jsem mezi nima?

ŠPÁČA: Hej von mě říkal že sem se posral a já sem byl jenom v podvlíkačkách. A na zadku sem měl takový hnědý kolečko . A doma sem si k tomu čuchnul a víte co to bylo vole? Plnotučná hořčica.

ŠPÁČA: Bych mu uříznul nohy a přední běhy... z něho by nebyl dobrej had vole. Představ si to to tělo, ta hlava a ten vocas k tomu...

ŠPÁČA: Mám ty trenky vole, ve kterých sem málem vyhrál soutěž o Monicu Lewinskou. Ale já sem to teoreticky vyhrál, protože sem neměl ani ponožky

KRHOV

(silvestr 30.12. 1999 - 1.1. 2000)